PŘÍBĚHY SKRYTÝCH SVĚTŮ - CESTA ČARODĚJKY

9. úno, 2020

ÚPLNĚK VE LVU 9. 2. 2020

V tento čas jsme konfrontováni energií působící dvojím vlivem. Z jedné strany nás to nutí, z druhé nepustí. Jsme ve výcviku nové tvorby. Kolo roku nabízí možnosti a my si vybíráme, kam se přikloníme. Jedná se o to, co vidíme a co cítíme. Mysl versus srdce. Ti, kteří dlouhodobě sledují, jakým způsobem se odráží vlastní niterné děje do reality a dokáží již rozpoznat symboliku v těchto procesech, to mají nyní jednodušší. Je to pro ně nápověda, jak si tvořit to, co chtějí. Realita je testuje, jak jsou na tom s důvěrou v sebe, své pocity, cítění. Existuje tu jakási nápověda, která nabádá se přiklonit k tomu, co se srdci líbí, bez ohledu na to, co se opravdu děje. Pokud člověk testem projde, to znamená, že důvěřuje svým libým pocitům a perspektivě, kterou nesou, okamžitě, až zázračně se změní jeho realita v prospěch srdce. Jsou to lekce k nezaplacení, protože díky nim mysl rychle pochopí proces tvoření. A už víme, že co je jasné mysli, to je jednodušší přivést do reality. Další dividendou je vyjasnění, uchopení a pochopení důležitosti významu přijetí toho, co JE, jako čehosi, co je v pořádku. Je to tréning inteligence srdce.

Co způsobuje tato dvojí energie.

Ti lidé, kteří jsou v počátku nebo mírně pokročilí v poznávání své duchovní stránky, svého nitra, ještě mohou tápat a procházet jakýmsi temnějším obdobím se světlejšími body. Jsou sice na tom samém místě, jako ti, co mají nyní šanci pochopit proces tvorby, ale jejich pohled je ještě zamlžen, proto není možné, aby se účastnili vědomého tvoření. Mají např. pocit, že stojí před problémem, který se tváří neřešitelně a netuší, že se právě nachází uprostřed procesu řešení tohoto problému. Proto nemohou vidět, že to čím se trápí, se právě dává do pořádku. Jedinou radou pro takovéto situace je spočinout v klidu a nic nedělat, nic neřešit. Svým klidem způsobí usednutí rozvířené negativní energie a vyjasnění, což přinese jiný pohled na věc a tudíž prostor k vyřešení problému. Může se jednat o situace, z kterých má člověk chuť rychle utéci a konečně se jich zbavit. Teprve z pozice klidu může vidět, že to není možné, jelikož jsou to děje důležité pro další jeho život. Jsou to lekce, z kterých člověk vychází posílen a bez nichž by nedosáhl na svůj cíl. Tímto posiluje svá centra síly a zbavuje se blokujících a brzdících energií. Jinými slovy vyrovnává energetická centra. Což jsou síla rodu/kořenů, síla vědomí sebe, síla moci, síla lásky, síla slova, síla vize a síla ducha. Až dojde do určitého bodu pochopení, prohloubí se jeho vědomí do prostoru, z kterého je možné učit se tvorbě. Až zde v tomto místě dostávají smysl pozitivní afirmace, jelikož dříve možná měly své opodstatnění, ale jejich působnost byla značně omezená filtrem zastřeného vědomí.

Dvojí energie dále může působit tak, že cítíme vnitřní pohnutky něco udělat, cítíme velmi silné pnutí, ale udělat to nejde. I když se snažíme tomuto pnutí povolit a nějak jej projevit, je každá naše snaha už na počátku zmařena. Nebo jdeme do akce, ale brzy ztroskotáváme. V této chvíli nerozumíme, co se po nás chce. Jít do akce nebo ne? Když to uděláme, pocítíme, že jsme to dělat neměli. Když to neuděláme, tak nás drtí pocit prohry. Co je tedy správně? Je to něco mezi. Vím, že do akce jít nemohu, tak to vezmu jako fakt a smířím se s tím. Hlavně to mám na paměti ve chvíli, kdy se objeví vnitřní nutkání do akce jít. Takto projdu jakýmsi procesem přijetí sebe ve stínové roli. U každého to může být jiná role. Někdo potřebuje přijmout sebe jako někoho, kdo prohrál, jiný jako někoho, kdo se neumí vyjádřit a tím působí např. jako hlupák. Na to o jakou roli se jedná, si přijde každý sám. Vodítkem může být vzpomínka na dobu, kdy jsme se takovými opravdu cítili. Nyní je sice situace naprosto jiná, my už jsme jiní, ale projeví se tato prastará energie, kdoví odkud. Jediným důvodem může být to, abychom byli ve svém projevu ještě, více autentičtí. Nebo se projevili úplně jinak, než to doposud bylo možné.

Ať už prožíváme cokoliv z popsaného, výstupem z toho všeho je vize propojenosti, která vnese harmonii do všech žitých vztahů. Především ovšem ve vztahu k sobě sama. Nejdříve se objeví možnosti ve formě stavů, kde cítíme vlastní oslabení, budeme volit mezi hlavou a srdcem, pak se projeví příliv akční energie, která nás povede buď hodně nahoru, nebo hluboko dolů, tam si vyzvedneme určité moudro a vrátíme se zpět posíleni a připraveni k dokončení toho, co se na počátku začalo spojovat.

 Takovéto procesy se opakují neustále a vždy na konci cesty uzemňujeme vše, čeho jsme dosáhli a ukotvujeme sebe v novém nastavení, což se projevuje dosti citelně na fyzickém těle v místech, odkud vychází oslabení. Právě tam pociťujeme bolest někdy až ukrutnou nebo tušíme velký či vleklý problém. Bojujeme sami se sebou, co udělat, jak se zachovat. Zda stojí za to si pomoci běžným způsobem nebo v důvěře vše přečkat. Ať se rozhodneme tak nebo jinak, stejně uděláme vždy jen to, co udělat máme. Jinak to ani nelze.

Libuše Malinová

 

 

 

19. led, 2020

DOBA KOLEM NOVOLUNÍ

K novoluní vyšly karty: ČTYŘI DÝKY, ŠEST HOLÍ, 0-ZELENÝ MUŽ

Karta čtyři dýky hovoří o čase odpočinku, ale není to takový odpočinek nebo zastavení či stagnace jako jsme prožívali často v loňském roce. Je to doba, kdy se připravujeme na práci na nových věcech. Na něčem, co zrálo nějaký čas a my i víme nebo přinejmenším tušíme, čeho se to týká. Nyní opět cítíme tlak před zrozením. Tento odpočinek je také důležitý z toho důvodu, že se vše potřebuje jaksi zpevnit, ukotvit a dozrát, jelikož to, co přijde, by mělo pro nás znamenat vítězství, uznání od jiných. Docela jistě se jedná o něco, co je našemu srdci blízké. Může to být práce snů, seznámení s někým, kdo náš život oživí a zpestří, moudrost, která nám přinese energii požehnání a ochrany, nový směr, nová cesta, nápad k nezaplacení.

Na kartě je muž spící pod stromem, vypadá to, že má po náročné práci, vycítil potřebu uspořádat si myšlenky a doplnit chybějící energii. Ví, že nyní by toho mnoho neudělal a také cítí, že cosi mimo jeho kontrola vliv potřebuje dozrát. Ve spánku se mu zdá sen. Jede špalírem na koni, lidé kolem mu vzdávají hold, vnímá úctu a respekt ke své osobě. Užívá si vítězného okamžiku svého projevení. Je si vědom, že toto je odměna za úsilí a dobře odvedenou práci. Ještě zcela neprojevil vnitřní touhu, která jej vede celý život, ale již cítí blízkost splněného přání. Průvod jej dovedl do volné přírody, rovnou na slavnost jara. Připojil se k hudebníkům hrou na svůj nástroj, který mistrně ovládá. Ve vzduchu je doba nových začátků, kdy se ještě neví, jaké to bude dál, ale to nebrání popustit uzdu fantazii, užít si nadšení a vášně ze snění o věcech příštích. Oslavit nový začátek a vychutnat si plodnost a velký potenciál, které jaro nabízí.

Muž pod stromem se probouzí. Zůstává v zamyšlení a přemítá, co z toho je realita a co pouhý sen.

 

 

 

9. led, 2020

ÚPLNĚK V RAKU 10. 1. 2020

Na tento úplněk vyšly karty SEDMIČKA PENTAKLŮ A ČARODĚJKA neboli MÁG.

Jde zde o určité naplnění další fáze v dlouhodobém projektu/procesu. Není to fáze konečná, i když silně cítíme, že se projekt/proces blíží ke konci. Takových zakončení máme už řadu za sebou, tak není divu, že cítíme netrpělivost, v těle vše hraje a jaksi se chce prodrat ven. Někteří pociťují smutky a emoce jako na houpačce, z toho jak dlouhé to je a výsledek stále v nedohlednu. Mnozí se však brzy dočkají. Nyní ovšem je čas, kdy je potřeba, aby to nové ještě chvíli pobylo hezky uvnitř, v teple, než se bude schopno ukázat na světle božím. To však neznamená, že je čas zahálky. Naopak náš systém do sebe nasává esenci toho nového, přichází nové informace, nabídky a nápady, ještě však nezralé a neúplné. Navíc nejsou témata, která se chýlí ke konci tak jednoduchá. Vše spěje k překonání čehosi dlouhodobého, dlouholetého nebojím se říci až celoživotního, co nám v životě neslo smutek a strach. Dochází k mírnému zrychlování, a moudrost z toho vzešlá se valí jako zpomalená lavina. Počínáme vidět záblesky příčin letitých problémů v rodinách/rodech. Také můžeme s větší intenzitou pocítit, kam patříme, kde je to naše doma. Dále bude více zřetelné, jak moc jsme chráněni v těžkých záležitostech. Pochopíme, že se dějí opravdu pro naše dobro, ač to vnímáme jako nelehké a zdlouhavé. Uvidíme, že to co vypadalo neřešitelně a katastrofálně, nakonec není tak tragické, ale právě naopak budeme schopni ochranu v těchto záležitostech ocenit a procítit.

 

 

 

5. led, 2020

Omlouvám se za měsíční výpadek. Také u mě se mnoho věcí dokončovalo, aby se uzavřel starý rok a to si vyžádalo měsíční zastavení. Dnes jsem tu opět s výkladem na děje posledních dnů a něco z toho, co se bude dít dál.

CO SE DĚJE

Obecná energie příštích dnů – SEDMIČKA HOLÍ, OSMIČKA HOLÍ

S novými energiemi jsme vnitřně aktivováni k činnostem, které možná nyní nedávají smysl, znamenají, že vše, co jsme vedeni dělat, je jakoby proti všemu známému a zavedenému, co doposud logicky fungovalo. Učíme se překročit to, co doposud platilo. Takto padají staré programy a bortí se staré zvyky. Děje se to celkem rychle, což může přinášet určité dočasné nepohodlí. Jednáme na základě informací přicházejících náhle a bez předchozího ověření jejich pravosti. Jsme vedeni spolehnout se na intuici a instinkt. To nás učí zvyknout si na tuto rozmanitou energii, aby se nám stala přirozenou schopností, kterou automaticky vyžíváme, tehdy kdy je potřeba a tam, kde je třeba. Proto můžeme vnímat vnuknutí udělat něco nově, docela jinak, než velí zvyk, tradice nebo normy a vyzkoušené postupy. Pak se můžeme snadno dostat do situací, kdy budeme muset svou činnost, záměr či úmysl obhájit, protože okolí nebude schopno pochopit toto konání. Je potřeba, abychom se ubránili, obhájili a tam kde to nebude možné, si ustáli před druhými své jednání. Jen tak se skrze jednotlivce dostane toto jednání do širšího povědomí lidí a pomalu se rozprostře do kolektivního smýšlení. Jedná se o propojení rozumu a citu, což už známe, ale nyní přichází těžší kalibr v situacích, které se nám zdály zvládnuté a uzavřené. V očích jiných pak může vypadat naše jednání nesmyslné, nerozvážné a nerozumné. Sami můžeme mít pocit, že riskujeme a můžeme se spálit. Mějme na paměti, že nejsme obětními beránky, ale průkopníky nových energií v proměně lidstva. Zní to možná velkomyslně a sofistikovaně, je to však významný způsob, jak může i ten nejmaterialističtější člověk dosáhnout na nové, hlubší uvědomění a tím se stává svět lepším místem pro všechny. Také si jednotlivec takto buduje v sobě silněji stránku odvahy, důvěry v intuici a instinkt a trénuje překonávání pochybností o sobě.

Pohled skrytého světa do energií probíhajícího období

SMRT/PÁN STÍNŮ, KOLO ROKU/ OSUDU/ ŠTĚSTÍ, DEVÍTKA MEČŮ, ESO HOLÍ, PŘÍRODA/ĎÁBEL

Období slunovratu je keltským či wiccanským svátkem Jule. V podsvětí umírá starý bůh a rodí se bůh nový. Proto kolem období slunovratu se mnohým ukázalo, jak jsou na tom s mužskou a ženskou polaritou v nitru sebe sama. Také v praktickém životě jsme mohli prožívat partnerské převraty a kotrmelce. Mohla nás omámit iluze lásky, zamilovanosti. Ukončovalo se destruktivní nastavení v partnerských vztazích, samozřejmě u každého v takové rovině v jaké právě operuje. Vztahy se mohly ukončovat, začínat, proměňovat, téměř u každého došlo k jakémusi posunu odněkud někam. Umíraly zastaralé vzorce ve vztazích, proto jsme se mohli cítit zlomeni, něco se zlomilo v nás a možná i venku. Učíme se nahlédnout na osobní priority, zda nám to stojí za to. Mohli jsme uvidět, že naše sebehodnota je vyšší, než to, co jsme doposud tolerovali, přijímali a nestojí nám za to, se vracet k minulému chování. Nebo jsme si uvědomili, že i když naše spokojenost není úplná, stojí nám za to pobývat v nějaké situaci, něco přestát, zůstat v tom, protože nám to stojí za to. Nalézáme pravé hodnoty významné pro náš život. Možná potřebujeme ve stávající situaci ještě pobýt nějaký čas, do té doby až naše hodnota tuto situaci přeroste. Možná ještě potřebujeme nabýt nějakou zkušenost, abychom si svou hodnotu navýšili a poté zjistili, že už nám to za to nestojí. A nakonec možná, že vše, co si přejeme, přijde až s dospělostí boha v období svátků světel, který nastává v období 1. Až 2. Února, nazývaném Imbolc nebo Hromnice, kdy starý bůh v podsvětí umírá a nový přichází na světlo světa. Do té doby můžeme prožít ještě mnoho bolestného, ale již máme návod v podobě navyšování své hodnoty a sebe dotazováním, zda nám to stojí za to.

 

Události se mohou vyvíjet mimo naši kontrolu a my jsme nuceni podléhat jejich vlivu. Mohou být překvapivé i transformační a ve hře bude i štěstěna. Mohou vylézat staré zapomenuté strachy, proto mějme na paměti, že jsou jen iluzí minulosti a použijme zdravý selský rozum k posouzení, jak dalece je každý takový strach opodstatněný a reálný. Nenechme se stáhnout do děsů a depresivních nálad. A pokud se tak stane, vyjádřeme to nejpalčivější a nejvíce bolavé, abychom projevili momentální stav a zamezili tak popírání sebe sama a pak se snažme nalézt sílu vyjít zpět na světlo. Právě v těchto chvílích můžeme využít toho, čemu říkáme chladný rozum.

Při tom všem dění mějme na paměti, že to co se objeví najednou bez varování či pozorovatelné přípravy nemá dlouhého trvání a je fatamorgánou, která se rozplyne tím rychleji, čím rychleji k tomu spěcháme a cítíme chtění po tom. Všechno, co má být trvalé, kvalitní, stabilní vyžaduje dlouhodobou přípravu, průběh vrcholů a pádů a pomalu se začleňuje do našeho života.  Když se něco nepodaří nebo nevyjde, je to možná proto, že právě probíhající proces to takto vyžaduje, jelikož směřujeme k čemusi většímu a hodnotnějšímu. Možná nás napadne použít lsti pro uskutečnění chtěného, ta se však nevyplatí a poznáme to velmi brzy. Tímto způsobem chytíme sami sebe do pasti. Proto je lepší smířit se dočasně s neúspěchem a hledat jinde, třeba právě tam kde cítíme jasnější a živější energii. Možná je právě čas upustit od chtění a následovat vedení energie, která v té chvíli čeká na své objevení, je nenápadná a přesto tolik příjemná a hladící. Neodmítejme nový pohled na věc, když ten starý selhává.

 

 

27. lis, 2019

28. 11. 2019 ĎÁBEL – PŘIROZENOST, AUTENTICITA, OSVOBOZENÍ

Dnes vyšla opravdu zajímavá karta. Je to karta Ďábla. Ďábel dřepí na kvádru, u nějž jsou připoutáni muž a žena. Oba mají masku a rukama chrání svá přirození.

Přirozenost je to, o co zde jde v první řadě. Není to přirozenost pojatá způsobem, všichni zahoďte občanky a zpátky na stromy. Jde o nás, ďáblem jsme vyzýváni netajit se ničím, co jsme, jací jsme. Můžeme třeba skrývat něco, co považujeme za defekt a domníváme se, že je pro jiné nepřijatelný. Stydíme se, trápíme se tím a snažíme se to před druhými, co nejlépe skrýt. Vysvobozením je pochopení, že nemusíme, protože právě tenhle defekt, vada nebo cokoli podobného z nás dělá jedinečnou autentickou bytost. Sami sobě děláme špatnou službu skrýváním čehokoliv, co si neseme životem, ať se to týká vzhledu či projevu. Dovolme si být defektní a brzy nahlédneme, že to dříve skrývané a nyní odtajněné, se stává předností. Skrýváním jsme se stali připoutanými, odkrytím se osvobozujeme. Zde si můžeme vzít z ďábla příklad. Je vždy tím, kým je a je si vědom, že téměř každý člověk jej za to odsoudí, ale nezmění se kvůli tomu. Proto z něj máme strach, protože je opravdu takový, jak vypadá. Každým coulem vyzařuje svou moc a nepopiratelnost.

Možná kdyby muž a žena na kartě přestali zakrývat svá přirození a zvedli ruce k sundání masky, zjistili by, že je nepoutá ďábel, ale řetěz jenž je součástí masky. Sundáním masky je sundán i řetěz.