26. dub, 2019

 

Děje se to, že jsme tlačení jako tlakovým lisem, aby nás opustily energie, které nerezonují s pojetím energií nové země, nového člověka, člověka s probuzeným vědomím, tudíž citlivého, ukotveného v rovnováze. Proto z nás situace, které se nám dějí, vytlačují bolesti, strachy a vše, co této rezonanci (výše popsané) neodpovídá. Proto se nám dějí těžké, věci, energie se nám zvyšuje, vibrujeme stále větší rychlostí, jsme opravdu jako točící se spirály, z kterých odpadá vše, co se neudrží. To je to známé obrušování diamantu. Vše, co se neslučuje s jeho krásou, leskem, třpytem, tvrdostí, odolností, silou a jedinečností je odstraňováno tímto tlakem zrychlující se rotace, vibrování.

Proto máme pocit, že se neustále něco děje, že nemáme chvilku oddych. Situace, jimiž jsme konfrontováni, stíhají jedna druhou, jsme z toho unaveni a vyčerpáni. Hlava nám to vše nebere, protože na to už hlava nestačí. Mysl se potřebuje přizpůsobit tomu, co si nedovede sama představit. Je nucena pro svůj klid přijmout za své i to, co není běžné, reálné, možné, jinak nemá klid a šílí z toho. Rozum jen nevěřícně kroutí hlavou nad tím, jak takové nereálné vysvětlení pomáhá během okamžiku uklidnit jak mysl, tak celý systém jedince. Pocit zaseknutí v hlavě znamená, že se mysl čistí od přebytečných myšlenek, děje se proces přenastavení mysli.

K uvolnění od tohoto tlaku pomáhá hlavně uvědomování si přítomnosti, soustředění se na dech, zklidnění pomoci uvnitřnění a je jedno jaký způsob zvolíte. Ať už je to meditace, relaxace venku či uvnitř, zpívání čehokoliv, co nám zvedne náladu, pohyb, který je nám příjemný, je to jedno, jen se u toho potřebujete cítit dobře.

Vyplavují se strachy z celého našeho systému a situace, které je provází, jsou potřebné pro jejich uvolnění. Je zvolena vždy ta nejlepší cesta pro co nejrychlejší pročištění. Může se zdát, že je náročná, zdlouhavá a také je, ale vždy ta nejlepší k uvolnění zatuchlých energií, uložených ve velkých hloubkách.

Proto se také potřebuje každý, kdo citlivě vnímá tyto procesy, zaměřovat především a ponejvíce na sebe. Není to sobectví, je to nezbytnost. Je to úplně stejné jako ta situace s nasazením masky v letadle. První matka, potom dítě. Proč, to už všichni víme. Tak nejvíce pomůžeme celému procesu a zároveň všem. Tak se chová láska.

Často se píše, buďte v lásce, konejte v radosti, nebuďte negativní. Jenže to v tomto procesu dost dobře nejde. Jak se mají vyplavit staré strachy, negativní emoce, smutky a neláska. Znovu potřebují projít tou samou cestou, jakou jsme je do svého systému přijali. Tudíž být prožity. Zkoušet pozitivně smutnit, nějak nejde. Neprožít tyto emoce naplno, tak jak nám náš naturel dovolí, by znamenalo je potlačit ještě hloub. Ano, existují i jiné způsoby, kdy netřeba prožít např. vztek v konfrontaci s jinými, jenže ony ty emoce si přicházejí, jak chtějí a nezajímá je, že jsme například v práci a nemůžeme si jen tak odejít někam vykřičet se do polštáře. Proto jsou kolem nás ti druzí, abychom si i v tomto navzájem byli nápomocní. To je běžný život, nejde být neustále v meditaci. Píše se také, že Země volá po tom, abychom nevypouštěli negativitu ze sebe, My jsme Země, takže návod neustálé pozitivnosti nějak nemůže fungovat. Je to jakoby jste chtěli po vlasech, aby byly krásné a zdravé, když zbytek těla chřadne. Vždyť je to tak jasné. Aby to mohlo vyjít ze Země, musí to vyjít ze – mě. Jinými slovy: naše těla jsou hmotou jako matka Země, ona skrze sebe nechala vstoupit to, co nyní potřebuje propustit. Vstoupilo to skrze nás, pomocí našich činů, tak stejnou cestou to musí vyjít i ven.

K tomu jsme se potřebovali probudit ze snu o hmotě/materialismu, zvětšit se/rozšířit sebe o spirituální rovinu, abychom mohli cítit, vidět a rozlišit to, co již neslouží rozvoji, ale spíše zániku a pak se to učit přetvářet.

Vnímám kolem sebe energie vyvrcholení, ukončování a také zlomu, přechodu na jiný level. Přijde mi, že tady už není, co se učit, potřebujeme vyšší úroveň. Tím myslím, že se něco musí stát, něco se musí změnit a vnímám, že na to nemáme sebemenší vliv, jede si to samo, my se vezeme a děláme, co můžeme.

Ještě bych ráda podotkla, že takto podobně jako já, to nevnímá každý. Kolem sebe mám lidi, kteří o tom všem nemají ani páru, žijí si své životy v menší či větší spokojenosti a když se jich ptám, zda něco podobného vnímají, prožívají, tak odpovědi jsou záporné. Jednoduše se ještě neprobudili ze snu materiálního světa. Neberu to tak, že to je špatně, neřeším to. Už jsem poučena dost na to, abych zůstala u myšlenky „A co já vím, proč to tak je.“

Libuše Malinová

 

 

 

21. dub, 2019

Konečně nastal ten čas, kdy dochází k propojení obou principů a my se znovurodíme v celistvosti. Vnitřní muž a žena prochází mystickým snoubením, aby vytvořili nový život, nový svět, přivedli na svět vnitřní dítě.

Propojenost neznamená jen zcelení dvou protichůdných částí, ale také novou schopnost tvoření v rovnováze propojení polarit. Nyní se probouzí do radosti vnitřní dítě, cítíme to jako rodící se bezelstnost, soustředěnost, radost, nevinnost, něžnost a jemnost.S novými schopnostmi přichází nové možnosti.

Tímto si procházíme či budeme procházet. Vše, co se neslučuje s těmito aspekty, bude rozpuštěno a odpadne jako suchý list. Možná to bude znamenat další nepohodu, ale již odlehčenější a vědomější.

Spojením vnitřního ženského a mužského principu dochází k zrození nového a to je to tvoření, které použijeme k vytváření nového světa. Ten je jako nepopsaný list a každý si bude psát svou knihu do společné knihovny.

Nyní se proto nelekejme negativních zpráv vynořujících se všude kolem. Jsou to jen vějičky, abychom se nachytali na staré myšlení, bortící se reality. Vezměme je na vědomí jako něco, co je minulostí a chce se připomenout, ale není to již relevantní.

V novém světě je možné všechno, tak to tak taky berme. Jen s dětskou důvěrou, nevinností, pravdivostí a bezelstností je možno jej tvořit. Je zde doba kdy se konečně nekladou meze fantazii, zatím se tomuto umění dětské tvořivosti učíme, proto nevíme jak na to. Nápomocny jsou nám děti se svou čistou duší, všímejme si jejich opravdovosti, důvěry v sebe a v to, co dělají. Nemusíme se nic učit, my to dávno umíme, dělali jsme to, proto se budeme jen rozpomínat. Nechejme to na tělu a vnitřním kompasu a vše půjde tak, jak má. 

Libuše Malinová

 

 

 

 

31. bře, 2019

Stále častěji se projevují symptomy, s nimiž si nevíme rady a lámeme si hlavu nad tím, proč se tak děje. Nad něčím umíme vyzrát a jiné prostě přetrpíme. Dnes se zamyslíme nad nespavostí. Pochopení příčiny může přinést lehčí spaní a hezčí sny.

NESPAVOST 

Nejčastěji přichází ve chvílích, kdy jsme zcela ponořeni do problému. Myšlenky v této chvíli mají velkou sílu, jsou velmi rušivé a přičiňují se na vyplavování emocí. Možná i vysílením usneme, ale spánek je neklidný, po probuzení se cítíme neodpočatí, nevyspalí a přetrvává dojem, že jsme v noci tvrdě makali. Můžeme si pomoci tím, že pracujeme na myšlenkové hygieně, před spánkem se zklidníme způsobem, o kterém víme, že nám pomáhá, ale podle mých zkušeností je to někdy nad naše síly.

Prochází li naše bytost hlubokou očistou, je potřeba prožít znovu to, co bylo kdysi neprožito. Jedná se o závěry učiněné o sobě v různých situacích. Neuměli jsme tu chvíli prožít tak, abychom ji v sobě zároveň ukončili, neměli jsme pro to potřebné nástroje. Když píšu nástroje, myslím tím citlivost. Jinak řečeno:  Srdce jsme měli ještě natolik uzavřené, že nemělo možnost procítit pocity, které by člověk přirozeně cítit měl.  Jediné, co uměl a mohl udělat, bylo potlačit to a dobře v sobě uschovat. Tehdy v minulosti jsme možná pociťovali strach z pocitů a vyhodnocovali jej tak, že se jednoduše bojíme cítit. Není to tak docela pravda. Strach působil jako ochranný mechanismus, upozorňoval na to, že je naše srdce ještě velmi uzavřené na to, aby bylo bezpečné pocit prožít. Prožití takového silného pocitu s přívalem emocí by mohlo zapříčinit i smrt. Tohle náš systém velice dobře ví, a proto použije nástroje, kterými je k tomu vybaven.  Tudíž pocit strachu.

Nyní kdy se naše srdce postupně otevírá, získáváme další nástroje k tomu, abychom se cítili posíleni ve zvládání pocitů, k jejich plnému a konečnému prožití. Proto se nám jakoby vrací minulost, jde o vyplavování potlačeného, ke svému plnému prožití. Plně prožitý pocit v určité situaci způsobí její narovnání a také narovnání závěru, který jsme v sobě udělali. My si z toho celého bereme jen tu část, která nás vnitřně posílí, a zbylé pouštíme, jako již nepotřebné. Reálně se toto narovnání, vyléčení, uzdravení projeví tak, že se nás to již nedotýká. Získali jsme nadhled, což znamená, že jsme z celé situace vystoupili, vynořili se a zase se nám hezky usíná.

Toto může trvat několik hodin, dnů. Ale také jsou dlouhodobější procesy, trvající měsíce a roky. Tyto bývají rozfázované do krátkodobějších úseků. I zde se vše přizpůsobuje nám, našemu systému. I když to může vypadat tak, že je toho na nás někdy moc, vždy dostaneme jen tolik, na kolik máme. Tohle uvědomění nám může doslova zachránit i život. Nikdy k nám nepřijde něco, co nejsme schopni zvládnout. Je dobré vědět, že problémem nepřichází nikdy sám, vždy s ním přichází zároveň i řešení.

V dlohodobém procesu přichází čas od času potřeba spát častěji. Je to proto, aby se přenastavilo i fungování našeho fyzického těla. Toto můžeme prožívat jako zvýšenou únavu, vyčerpanost a neschopnost fungování, ale o tom někdy příště.

Libuše Malinová

PS: Nespavost se také dostavuje při ukončovací fázi procesu, kdy jsme plní energie a potřeba odpočinku klesá z důvodu NAPLNĚNÍ našeho energetického systému. Tady tomu, ale zřejmě každý rozumí a netrápí se tím.

 

 

 

 

27. úno, 2019

VÝKLADY

Výklad karet a snů jako pomocník na cestě osobního rozvoje.

 

 

 

 

4. úno, 2019

 

Svět můžeme vnímat mnoha způsoby. K jeho vnímání jsme vybaveni smysly a vlastním proměnným hodnotícím systémem. Duchovní vnímání světa, znamená vidět TO, co je za TÍM.  Jako bychom nahlíželi na další a další vrstvy. Každá z těchto vrstev přináší jiný pohled na věc a obohacuje naše vnímání. Je to hra, která nikdy nekončí, protože vrstev je nekonečné množství. Nahlížení do hloubky čehokoliv je velké dobrodružství, které máme stále na dosah. Čím více duchovně dozráváme, tím hlubší pohled se nám naskýtá a tím se stáváme duchovně vyspělejšími. Už nám nestačí jen věřit, že existuje neviditelný svět. Toužíme pro jeho projevení, neboť v nitru víme, že je to možné. A ono se tak děje, ale jinak, než jsme čekali.

Určitě jste také postřehli, že mnoho věcí je jinak. S prohlubujícím se vědomím se vjemy stávají jiné, než jaké jsme je doposud znali, protože náš systém se přelaďuje na jinou frekvenci. Zvuky mají jinou rezonanci, než jak bylo doposud uloženo v paměti. Třeba dunění bouřky, hukot letadel, zvuk větru, ale také obyčejné zvuky, které slyšíte doma v tichu. Světlo se také mění s proměnou momentálního naladění. Čím více prožíváme radost a štěstí, tím je více světla kolem nás. Sami sebou prosvětlujeme okolí. Naopak když máme nedobrou náladu i okolí zešeří. Také slunce se chová jinak, než jsme zvyklí. Minulý rok jsem pozorovala, kde vychází a docela bych se i vsadila, že jeho východ se posouvá více k severu. Je to úsměvné a možná má pro tento jev někdo racionální vysvětlení, ovšem pro mě je to divné. A dnes už vím, že jak se mi něco zdá divné, tak vždycky za tím cosi je.

Ještě se vrátím k projevům počasí. Třeba docela nedávno vznikl pojem pocitová teplota. Všichni už jsme schopni vnímat její odlišnost od teploty naměřené. Je to nový vjem a je úžasné, že jej přirozeně zařadili do svého slovníku i meteorologové. Pobavilo mě, že už dlouho předtím jsem vnímala něco, co pak bylo oficiálně pojmenováno. Stejně tak to bylo s pojmem sněhánky. Je zábavné sledovat, že vlastně tzv. Akáša je všude a přístup do ní máme opravdu všichni, jen si to neuvědomujeme.

Za další poznatek nového vnímání považuji jev, kdy něco vidím, vidím to na vlastní oči, ale hluboce vím, že je to jinak. A občas se mi stává, že se věci doslova proměňují před mýma očima v návaznosti na hlavou probíhající myšlenky. Je to čím dál dobrodružnější. Obyčejné dění se stává zázračnějším, čím hlubší vrstvy nahlížíme.

Mnoho z nás nabývá postupně a přirozeně schopnosti prohlédnout mlžný opar zahalující realitu tohoto světa. Otevírá se nám nový pohled na svět a konečně se projevuje to, o čem se léta jen mluvilo.

Toto je jen má úvaha, není to odborný článek. Proto nechť je brán k pobavení nebo jako inspirace k zamyšlení.

Libuše Malinová