30. led, 2020

 

Mám dojem, že s novými začátky zároveň a opět dochází k ukončování dlouholetých bolestných záležitostí. Každý člověk, který kdysi pocítil nespokojenost s dosavadním životem a vydal se na cestu změny, po nějaké době mohl vypozorovat témata, která se opakují. Většinou se jedná o věci táhnoucí se od dětství. V nějaké míře a formě se tato témata projevovala po celý život a prosakovala do všech oblastí. Nazvala jsem je pro sebe „Hlavními transformačními tématy“. Většinou se jedná o záležitosti, kde se projevuje nebezpečí a ohrožení, kdy je člověk vystaven paralyzujícímu strachu.

Může jít o věci týkajících se sexuality, sexuální zvrácenosti, závislosti a s tím související míra vlastní sebe hodnoty a vědomí sebe. Do popředí mohou vystupovat témata zneužívání v jakékoliv formě, závislosti na návykových látkách, ale také na lidech způsobujících psychické či fyzické týrání. Můžeme procházet zážitky, které se těchto věcí přímo nebo nepřímo týkají. Nemusíme rovnou obdobné prožívat, jelikož jde o fáze dokončení a zlomu, můžeme vše vidět jako zprostředkovanou zkušenost.

Je to hlavně vnitřní čistka a stačí, že způsobuje obrovskou zátěž pro fyzické tělo. Jsme pak ztěžklí, malátní, ospalí, neschopní pohybu. Dochází k mazání starých vzorců, programů, což je cítit až v kostech. Tělo se vyčerpává do takové míry, že člověk není schopen běžných činností. Ale zároveň tu působí cosi jako vesmírná ochrana, která tyto pročišťovací procedury směřuje do dnů, kdy si člověk může dovolit odpočívat. Je jasné, že pak je to znát na stavu domácnosti a hlavně další členové rodiny jsou ochuzeni o mnoho toho, co považovali za samozřejmé. Tento ochrana jasně směřuje na prioritu. Záměrem toho všeho je mobilizace osobní síly, síly vůle na přepsání programu, který zásadně ovlivňoval dosavadní život.

Také mně se něco obdobného děje. Zpočátku přišel známý strach, že cosi dělám špatně. Po navnímání a nacítění energií jsem se uklidnila, pochopila jsem, co se děje. Tato stará známá energie je čímsi, co mě provází a ovlivňuje celý život. Opět se ukázala, ale vnímala sem, že něco je jinak. Chodí ke mně skrze filmy, příběhy jiných lidí. Mně se neděje vlastně nic, co by se dalo s výše zmíněnými tématy spojovat, ale i přesto docela jistě vím, o co jde. Jednoduše to cítím. Kdysi dávno jsem se rozhodla nekompromisně věřit svým pocitům a to se mi vyplácí čím dál více. Přináší to úlevu a vyjasnění tam, kde nic jiného nepomáhá. Tímto tréninkem v důvěře vlastnímu cítění, jsem konečně nalezla vůli a sílu tu starou otravnou energii poslat do háje. Musela jsem dojít téměř na dno svých sil, abych se prudce odrazila směrem vzhůru. Vnitřně jsem cítila intenzivní působení svého nového rozhodnutí, nenechat se nadále ovládat starými programy. Bylo potřeba vyrovnat sílu rozhodnutí se zkostnatělou zatvrdlostí letitých vzorců. Bylo třeba nalézt obrovskou sílu k prolomení. A řeknu vám, stálo to za to.

O tom jsou blížící se Hromnice. Doba kdy se je šance na rozbřesk, projasnění ve věcech, které byly dlouho ve stínu. Postupem času a skrze vrstvy dochází na to nejbolestivější, pod tím však je ukryto osvobození. Jde vlastně o ten tolik omílaný „záblesk“. Jen se děje uvnitř, venku to může vypadat naprosto jinak. Je dobrý čas použít sílu vnitřního světla k rozjasnění, síly zvuku vlastního hlasu k probuzení spícího vědomí a soustředit se na záměr svou vůlí. Přesně takto probouzí slovanský hromovládce Perun Zemi ze zimního spánku a otáčí kolem roku. Jeho atributy jsou ohnivá sekera a luk, kterým metá blesky. Také my máme šanci se probudit k novému životu.

Tak z toho celého mám dojem, že hromovou ránou to jen začíná, co z toho bude, se ukáže až na jaře, kdy se to nové narodí.

Libuše Malinová

 

 KOLO ROKU

 

24. led, 2020

CO SE TO DĚJE? – BLÍŽÍ SE HROMNICE, SVÁTEK SVĚTLA, NADĚJE A NOVÝCH ZAČÁTKŮ

Otevírají se brány podsvětí pro návrat paní Zimy, jejíž čas vlády končí. Mnohdy v tento čas neodchází sama, bere s sebou ty, jejichž čas se nachýlil a do poslední chvíle se snaží ukázat svou sílu. Proto je nyní velmi cítit síla magické energie, která v lidech otevírá hloubky podvědomí. Tento čas patří i k zasvěcení nových adeptů do alchymie čarodějnictví, magie a mystiky, z podvědomí se vyplavují související témata, která se projeví na povrchu jako citelné skutečnosti. V okamžiku jejich projevení bychom dali ruku do ohně za opravdovost toho, co se nám v životě objeví nebo děje a až později, kdy i mysl a rozum uchopí smysl těchto prožitků, pochopíme souvislosti s reálným životem.

Další prohloubení citlivosti způsobí i hlubší prolnutí s přírodou. Můžeme zesíleně cítit její volání, ať už se to týká zvířat, bylin, stromů, živlů, její magickou sílu a projev v podobě posvátnosti, to neviditelné a neslyšitelné se nám nyní může zdát hmatatelnější.

Je mnoho mytologických a mystických pojetí tohoto období. Mně je blízká pohanská mytologie, kde je tento čas spojen s příchodem mladého boha z podsvětí, spolu s mladou bohyní, která zanechala starého boha smrti, sama se proměnila ze stařeny v dívku, aby zajistila plodnost na zemi. Z podsvětí vycházející bůh nese nové světlo. Je to slunce, které nabralo na své síle a stálé jeho svit sílí. Ujímá se pomalu své vlády na nebesích. Sabat/svátek Hromnic v jiných kulturách nese mnoho dalších jmen podle místních tradic. Jsou to např. Oimelc, Imbolc, Den Brid, Candlemas.  Hromnice jsou hezkým názvem vypovídajícím o smyslu tohoto sabatu. Slované vyjadřují úctu nejvyššímu bohu hromovládci Perunovi, vládci hromu a blesku, který úderem blesku do země, probudí zemi ze zimního spánku.

Takže, co to přináší do praktického života?

Citlivost, cítění jsou zvýšeny u všech lidí, než tomu bylo v minulosti. U každého v jiné škále intenzity, ale i tak vnímám dost znatelně, že probouzení či procitnutí se děje plošně a lidé opravdu začínají přemýšlet jinak. Pocity hrají velkou roli v jednání, mnoho lidí už nedokáže jednat bez citu díky vnitřní introspekci, která je na citlivost navázána. V tomto čase Hromnic se s přibývajícím světlem zvyšuje jasnost a s ústupem temnoty jde více vidět, co je pro každého podstatné, kde tkví potenciál všeho, s čím člověk přichází do styku.

Stále můžeme vnímat energie ukončujících se témat. Ovšem, co je zcela očividné, jsou nové energie,  nové směry, nové myšlenky, nové možnosti. Naděje a nový úsvit přichází do oblastí, kde se potýkáme s různými těžkostmi a problémy. Dobíhající staré, odcházející energie můžeme zaznamenat v podobě posledních záchvěvů, které s námi ještě můžou docela silně otřásat. Střídají se s novými světlými a potěšujícími vizemi a nějakým způsobem se vzájemně propojují. Magické energie nás mohou zavádět do říše čarodějnictví a kouzel. Je to volání z hloubky nitra, volání touhy po tradiční posvátnosti. Učíme se nalézat pomocí citlivosti ducha obsaženého v čemkoliv. Vjem ducha se stává naší základní potřebou. Jedině takto můžeme vnímat smysl v čemkoliv a čehokoliv. Magie nám má také ukázat čeho všeho jsme schopni, když si uvědomíme, že vše si tvoříme. Nejprve vše nevysvětlitelné, rozumem nepochopitelné považuji za zázrak. Pak postupem času v učení, pochopím, že roli zde hraje důvěra v to, čeho jsem schopen a uvědomění si toho, že vše, co se mi děje si sám tvořím. Jinak řečeno, to neskutečné nebo neuskutečnitelné se mění ve skutek uvědoměním si, že jsem toho schopen. Chce to čas a opakování, ale jde to. Ten, kdo ještě stále hledá viníky a ty „kdo to udělali“, bude opakovat mnohokrát.

 

Také můžeme cítit větší chuť chodit do přírody, bez ohledu na počasí či roční období. I zde se projevuje stupeň vlastní citlivosti, kdy rezonujeme na frekvencích ducha přírody. Je to jiné, než když cítíme potřebu si jít do přírody odpočinout, vypadá to tak, že najednou pocítíme chuť něco konkrétního udělat, něco do přírody přinést, pro něco si jít a odnést si to, aniž známe smysl celé věci či dalšího postupu a často ani nevíme, o co jde. Tak se slaďujeme s duchem nejen přírody a poznáváme, jak to vypadá, když se každý okamžik stává dobrodružným krokem. Často nevíme, co bude dál následovat, ale vzrušení a extáze, které tyto chvíle provází, jsou neodolatelné. Brzy se tak naučíme neřešit všechna proč, které nás při tom napadají. To se týká i zvířat a zvěře, bylin, stromů, kamenů a všech živlů. Může to vypadat například tak, že z ničeho nic, při procházce musíme zvednout ten kámen, aniž by nás vedl jeho vzhled nebo záměr. Prostě musíme jen z pocitu silného nutkání. Není vůbec jasné, proč to máme udělat, ale ten pocit nejde neposlechnout. Až později se někde dočteme, že na rituál, který si přejeme provést, potřebujeme „náhodně nalezený“ kámen. Je to učení naslouchání, potažmo tvoření toho, co chceme.

Také já mám tajné přání. Jeho splnění se ne a ne uskutečnit. Vždy přijde něco, co mi to překazí. Zkoušela jsem všechno možné a vždy, když už to vypadalo, všechno, v čem jsem si byla jista, zmizelo. Najednou nebylo nic, co bych mohla použít. Znovu se to vrátilo, ale až v okamžiku, kdy už jsem věděla, že to nechci nebo cítila, že takhle to nebude. Tohle se mi opakuje roky. Jeden by řekl, že dělám něco špatně, já toto odmítám, vím, že nedělám nic, co bych neměla dělat. Vždy znovu a znovu se mi ukáže, že jinak to ani možné není. I když je to často jakoby proti mně. Jenže,  když si uvědomím, co je za tím mým přáním, že je to velká věc a v důsledku musí být jeho naplnění zahrnuto v každé životní oblasti, tak se přestávám divit té dlouhodobosti. Aby bylo splněné přání tím, čím chci, aby bylo, je potřeba postihnout sféru celistvosti. Nemůže se naplnit v oblasti například partnerství, aby v kariéře nebyl jeho vliv podstatný. Vše se vším souvisí. Vím přesně, co musím udělat, ale bojím se neblahých následků. Protože jsem to prožila a mám zkušenost. Tato zkušenost působí jako odstrašující příklad. Někdy si zoufám a připadám si jako v pasti. Říkám si. Když to udělám, tak skončím špatně, jako jsem skončila už kdysi. Když to neudělám, bude se dít, to stejné pořád dokola. A pak mi to došlo. Když to nezkusím znovu, nikdy nebudu vědět, že výsledek nemusí být stejný.

Libuše Malinová

10. led, 2020

Dnes jsem se probudila velice brzy nebo lépe řečeno jsem toho moc nenaspala. Každou hodinu jsem byla vzhůru a měla pocit, že už mám vstát. Ve čtyři ráno jsem to vzdala a opravdu vstala. Není divu, vždy kolem úplňku se mi stává, že nemůžu spát.Cítím, že se intenzivně dokončuje něco silného a zásadního a zároveň přichází mnoho nových příležitostí, myšlenek a nápadů. Ne všechno je použitelné a proveditelné, ale to už znám, pokaždé když jsem se pustila do něčeho, co nemělo být, mi začalo být fyzicky špatně, nevolnost mě ochromila a bylo mi až na zvracení. Úleva se dostavila vždy, když jsem pochopila, kde se nemám cpát, co nemám dělat a naopak se nacítila na energii, která je mi příjemná a na činnost touto příjemnou energií obsaženou.

Tento úplněk vnímám i jako magický čas pro srdeční záležitosti. Vyplavuje z povědomí emoce, které se týkají všeho, u čeho nám srdce plesá nebo naopak vše, co je srdcebolem. Může to být stejně tak o práci, jako o vztazích nebo o náplni běžného dne. Tento úplněk, jako i celý leden mám dojem, je cosi jako předzvěst celého roku.

Více o tomto úplňku si můžete přečíst ještě tady SKRYTÉ SVĚTY

 

Vztahy, rodina: Ukončují se vztahy v původním znění, jak jsme byli doposud zvyklí je prožívat, vnímat a vidět v širokém okolí. Letošní součet roku nese číslo čtyři. Čtyřka v tarotu je kartou Císaře. Je to číslo složené z vyváženosti jednotlivých sčítanců, aby součin dal rovnost, základ, stabilitu pro všechno, co se císaře týče. Ve vztazích to vnímám jako stabilní základnu pro dlouho očekávané povstání mužské energie do projevení archetypálního obrazu Císaře. Takže s ukončením existence starého nerudného, mačistického císaře s bolavým egem, povstává Císař s vědomím zodpovědnosti za vše, co mu přináší vědomí moci. Není to zodpovědnost nesená v energiích strachu, ale zodpovědnost vycházející z uvědomění si síly ducha. Líbí se mi pojetí Císaře jako Rohatého Boha. Takovýto císař vyzařuje nesmírné charisma,v jeho blízkosti cítí jiní fluidum bezpečí, ochrany, míru a pokoje. Každá žena sní o takovémto muži vedle sebe, ale pravdou je, že každá dostane nebo má takového partnera, na jakého je nastavena. Ale každá žena se může zaradovat, protože se začátkem nového roku přichází příležitosti a naděje se s těmito muži setkávat. Co bude dál je na každé zvlášť.

Muži můžou být překvapeni s proměnou, kterou pocítí v působení energie Císaře. Nyní mají příležitost odpoutat se od matek, od svazující energie, která jim nedovolovala se pohnout z místa. Císař již nepotřebuje být chráněn mateřskou energií, císař je sám sobě ochráncem.Tímto se promíchá hierarchie v rodinách a otec již sestupuje z postu hlavy rodiny nebo lépe řečeno, tato jeho role přejde do objasnění a výstupem bude ten, kdo je rozumem v rodině a matka srdcem. Rodina pak může fungovat jako zdravý organismus, zdravé tělo, jako celek, kde se ujasnily funkce jednotlivých rolí. Vypadá to až nerealisticky, ale to jen proto, že je vše na počátku. Z loňské Císařovny toto vše vzešlo a letos dojde k propojení s energií Císaře, což přináší naprosto odlišné enegie pro fungování rodiny.

Práce: Dlouho se připravujeme na práci svých snů. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to není vůbec jednoduché. Mnohokrát jsem byla přesvědčena o tom, že vím, co je to moje gró, co je tou mojí srdeční záležitostí a vydala se za tím. Jenže moje vedení mělo úplně jiný zájem na mém směřování a skončila jsem tam, kde jsem to vůbec nečekala a ani trošku nechtěla. Tam, kde jsem cítila svou energii, jsem jen nakoukla a po chvíli mě to odtud vyhnalo a poslalo jinam, aby mě to přivedlo zpátky, ale už s jiným záměrem. Proto mám velké přestávky ve sdílení na těchto stránkách, proto moje stránky prošly několikrát úplnou proměnou. Není mi to příjemné, ale co nadělám. Vím, že svobodná vůle je zbožné přání a funguje jen omezeně, čehož jsem si užila dokonale, abych k tomuto poznání došla. 

Ale přesto všechno vnímám, že jsem tomu svému srdečnímu povolání čím dál blíže, že se vlastně jedná o tu tolika omílanou celistvost. Se zimním slunovratem mi přišly nové energie v této oblasti a veřte, že vždycky mě překvapí, že to je něco, o čem jsem někdy prohlásila: "Tohle teda nikdy!" Je to úsměvné a zároveň tohle "nikdy" vnímám jako určitý návod na další směřování.

V roce Císaře by se mělo konečně ujasnit jaký základ jsme vytvořili, ukázat se jeho stabilita právě v tom, co vznikalo dlouho. Věci by měly šlapat podle vzorce 2+2=4 a jelikož jsou za dvojkama nuly, tak je nám nabízeno neustále začínat znovu, dokud ta stabilita nebude dokonalá. Jednoduše všechno směřuje k tomu, abychom se stali docela soběstačnými a to naprosto ve všem.

 

Libuše Malinová

 

 

 

4. lis, 2019

 

Chtěla bych se podělit o informace k dušičkovému času, svátku všech svatých neboli svátku duší. Obecně je vnímána tato doba jako čas, kdy rozjímáme, vzpomínáme a tímto oslavujeme ty, jež nás opustili. Chci však vzpomenout ještě jiný rozměr svatodušních svátků, kde se nejedná jen o naše drahé zesnulé, ale také o nás, o naše duše. Nyní je ten nejlepší čas vnímat svou duši a slyšet její hlas. Závoj mezi světy „mrtvých a živých“ je natolik prořídlý, že se v nás silněji probouzí ochota duši slyšet. Jejím hlasem jsou pocity vycházející rovnou ze srdce, ty velmi příjemné a uklidňující. A když se rozhodneme hlasu duše důvěřovat, dostaneme odpovědi na otázky, které třeba už dlouho v sobě nosíme. Na chvíli vypněme rozum a zaplašme všechny pochybnosti a tuto chvíli věnujme hlasu duše. Ponořme se do slasti jejího zvuku. Je hladivý, příjemný, uklidňující a posilující.

Tento čas je temným obdobím roku, ale jeho světlou stránkou je právě to, že se otvírají brány k duším. Všem duším, tedy i k té naší vlastní. Dochází k prozření. Je pozvedávána temnota a zviditelňuje se její kladná strana. Tam, kde ještě není pozvednuta, je právě nyní čas na její pochopení a přijetí.

Proces slaďování fyzického těla s hlasem duše probíhá sám od sebe, bez našeho chtění a úsilí. Tohle není naše starost, myslí na to nedosáhneme a činy jsou zde vedeny přímo z duše. Možná si nejsme tohoto procesu ani vědomi, ale to je nepodstatné. I tak probíhá.  Je to někdy takové bez nás o nás. Mysl může říkat, co chce, může zpochybňovat, ponižovat až jednoho dne sama pochopí, že to nikam nevede. Pak se rozhodne důvěřovat hlasu duše i tehdy, kdy možná spojení mezi světy nebude tak zřetelné. Právě dušičkový čas je takovým potvrzením pro naši mysl, aby i ona měla čas si to promyslet a jaksi uspořádat. Jde zde stále o volbu mezi tím, čemu jsme rozhodnuti důvěřovat a tím, čemu řekneme sbohem. Takto vytvoříme prostor pro zharmonizování a tím vzniká pevný postoj v další, nějaké pro nás důležité záležitosti.

Čas dušiček je tedy dobou posílení pevnosti spojení s duší, čas smrti a znovuzrození, ale také čas odpuštění. Teď nemám na mysli „TO“ odpuštění někomu nebo sobě. Odpuštění jako uvolnění, povolení, změkčení, rozpuštění. Možná jste si všimli stoupající agresivity a arogance. To temná strana/negativita/mínusová polarita stoupá.  Vystupuje, aby byla povznesena a odpustilo se z ní to vibračně již nesourodé. Vystupuje z nás všech a věřte nebo nevěřte, je to hlavně ženská záležitost. Zdá se, že by to měla být záležitost mužů, ale negativita je ženského rodu, žena sama je negativním nábojem v pojetí polarit. V historii bylo ženství dehonestováno právě z důvodu nepochopení negativity. A to tak silně, že toto mylné přesvědčení o významu negativity/temnoty je doposud vnímáno jako něco zlého, nepatřičného a je potřeba to zničit a zbavit se toho. Opak je pravdou. Povznést je třeba, jak ženství, tak vše, co je vnímáno jako negativní. Tak se zároveň povznese i mužství. Ale než se něco po-vznese, musí to nejdříve vystoupat na vrchol.

Žena myslí – muž koná. Žena propouští agresi, zlobu a muž ji vyjadřuje. Téměř každá žena se setkala s tím, že pokud se chce posunout, nejde to jinak než tak, že ublíží nějakým způsobem muži nebo pokoří mužskou část v sobě. Jinak zůstává obětí do chvíle, než v nějakém směru přeteče pohár. Ženy v sobě stále nesou velkou zlost na muže a nyní v tomto čase dochází k odpouštění této prehistorické zloby.

Možná některým ženám dojde to, co došlo mně. Že jsem byla obětí, která svým pokřiveným postojem manipulovala a vůbec si to nebyla schopna uvědomit. Ve skutečnosti to vypadalo, že muži ubližují mně a samozřejmě odpovídala tomu celá moje realita. Až nyní jsem schopna vidět, co jsem tím zapříčiňovala, jak jsem svým postojem doslova donutila své muže k nehezkým činům. Už dávno jsem pochopila, že za prvé jsem v sobě nesla tak velký strach ze změny, že jsem potřebovala, aby mě někdo nakopnul/vykopnul a za druhé jsem v sobě nesla obrovskou zlost na muže a toto ze mě šlo, zářilo na sto honů. Nemyslete si, ve skutečnosti jsem se považovala pomalu za svatou a neviděla nic než to, že je ubližováno mně. A nedivím se tomu, ani se neodsuzuji, jelikož není možné si být tohoto vědom, protože jste v tom ponořeni jako v bahně. Bylo to ve mně tak silné a zatvrdlé, že ten razantní zlom, který se pak v mém nitru odehrál, se poté vždy odzrcadlil jako rána od mužů (myšleno obrazně). Tohle se léčí/vyvažuje celý můj život a stále ze mě vychází zloba, zuřivost, zlost na muže. Už to sice necítím, ale vnímám, že procházím jakýmsi procesem a ten se mi odzrcadlí venku na jiných. Nejsem už vtažena do těchto dramat, ovšem stále jsou někde kolem mě.

No dost už o mě, chtěla jsem jen nějak přiblížit, jak vnímám tohle letošní dušičkování, o co zde jde. Shrnuto, podtrženo. Muži jsou vždy ti, kdo stojí za ženami, podporují je, tvoří ochranný štít a starají se o zabezpečení ženské energie. I když realita vypadá jinak, ale to každý pochopí, až je schopen pochopit význam iluze. Je to velmi diskutabilní téma, já vím, jenže mně se toto ukazuje už pár let. Vnímám muže jako velmi silné bytosti, i když se říká, že ve skutečnosti jsou ženy silnější. Ano jsou, co se ducha týče, ale hmota je mužská doména.  Je to rozděleno spravedlivě a to je často lidskému oku neviditelné, to se musí cítit. Ženská polarita tvoří neviditelné, mužská viditelné ve hmotě. Naopak na duchovní úrovni ženská energie pracuje s negativitou a používá jejího náboje k tvorbě v materiální rovině. Což je vidět jako mateřskost, péče, krása. Mužská energie z této duchovní roviny ochraňuje, zabezpečuje a zaštiťuje, což zde není vidět tak jasně. Potom se můžou ženy často plést a považovat muže za ty méně schopné a muži ženy za ty slabé, což se nakonec i odzrcadlí.

Stále se tyto dvě polarity kolem sebe točí a v určitém bodě propojí, pak se zas kolem sebe točí a znovu propojí, tak pořád dokola. Poznávají se. Propojení je soulad a harmonie, takto to vnímáme na sobě a to točení se může v realitě projevit jakkoli. Prostě tak, jak je zrovna potřeba. Chválabohu už nyní se ukazuje, jak se vše postupně srovnává. Ženy klesají z výšin nepokory k potřebám mužství a tím narovnávají svůj vztah s vnitřní mužskou částí. Pak vyzařují svou pravdivější identitu. Muži nabývají ozdravenou sílu soběstačnosti a nepotřebují zažívat skrytou manipulaci ze strany žen.  V realitě to jde vidět jen tu a tam, ale už se to objevuje. Staré verze identity se rozkládají, nové vznikají. A právě k tomu je určen niterný rozhovor s duší, abychom zjistili, jak to každý máme. Stačí jen uvědomění a okamžitě se všechno mění. Je to velmi zajímavé sledovat, prožívat a skládat úlomky do celého obrazu.

A ještě zajímavější mi přijde uvědomění, že takto se chová láska. Chce pro nás to nejlepší a to i tehdy, kdy to tak vůbec nevypadá.

Libuše Malinová

 

 

 

 

 

24. říj, 2019

Stagnace jako součást transformační proměny.
Krize identity může potkat každého i toho, který o nějaké transformaci nic netuší.Video je určeno těm lidem, kteří prochází transformačním procesem a nerozumí fázi zastavení, propadu, prožívají krizi v domnění, že je s nimi něco špatně. je to povídání o stagnaci z mého pohledu a prožitku. Ke konci po rozloučení ještě následuje slíbený článek. Omlouvám se za pauzu, jelikož jsem si nastavila špatný článek. Karty Viselce v mnoha podobách a karty ze sady karet Sebeléčení jsou inspirací pro celé povídání.