23. bře, 2020

Ještě k jarní rovnodennosti pár slov v sekci KOLO ROKU

http://harmonickyprostor.simplesite.com/438699744

 

21. bře, 2020

MÉ VNÍMÁNÍ ENERGIE KORONAVIRU.

Když se nacítím na energii „Koronavirus“ vnímám klid, ticho, lehkost, svobodu a přátelskost. Vůbec nevnímám děs, omezení a hrůzu. Strach se nese až s opatřeními, která jsou nastavena, kvůli jeho schopnosti šíření a potvrzených následků. Až tady jde cítit silný strach a chaos. Ještě ten název mi stále dokola připomíná slovo „koruna“, což stojí za zamyšlení. Samotná energie koronaviru mi silně připomíná motýlí energii. Takový motýl létá z květu na květ a opyluje i takový, kam jiný hmyz či živočich nedosáhne. Létá neslyšně, hladce se přichýlí ke květině a sosákem nasaje nektar a postará se o opylení. Nezpůsobí jí škodu, naopak postará se o její rozmnožení, rozhojnění. Opylení je děj, při kterém se samčí pylová zrna přenáší na samičí pohlavní orgány květu. Opylení je nutný předpoklad pro vznik semene. Tedy v našem pojetí, pro nový život.

Motýl je symbolem transformace a růstu.

My, co procházíme transformací roky, jsme procházeli různými méně či více náročnými procesy. Dobře víme, co to s sebou neslo. Ani se mi to tady nechce vyjmenovávat, protože ten kdo tímto prošel, ví, o čem píšu. Byli i takoví, kteří se v průběhu rozhodli odejít „na druhou stranu“. Dnes už tušíme proč a rozhodně to nebylo ze zbabělosti.

Napsala jsem článek s názvem „Koronavirus je pro mě lež“. Pro někoho mohl být název zavádějící, tak zde uvedu nápravu v ujasnění smyslu článku a mé pochopení toho, proč je pro mě koronavirus lež.

Článek měl přiblížit určitý způsob práce a pomoc při zpracovávání vnitřní nerovnováhy. Jde o přiblížení způsobu, který mně velmi pomohl. Není lehké jej uvést do praxe, pokud je však jednou zažit, velice pomáhá, proto jsem se snažila o přiblížení. Koronavirus pro mě představoval nepravdivou energii (tedy lež) z toho důvodu, že jsem pojala okolní strach jako jeho energii a proto mi můj vnitřní systém hlásil omyl. Jak jsem výše popsala jeho energie je pro mě jiná a až po uznání této mé pravdy cítím klid a ulehčení. Naopak, když se nechám strhnout například děs vyvolávajícími informacemi, tak mi klesá energie, protože do svého čistého pole přivádím cosi, co se mnou neladí a působí disharmonii (tedy lež). Stejně tak jsme se nechala ovlivnit informacemi z Velké Británie. Cítila jsem velký strach, co bude s mou dcerou, která bydlí v Londýně. V duchu jsem si přála, aby se tamější ministr zdravotnictví umoudřil a zavedl nějaká opatření. Přání se mi splnilo a až tehdy jsem pochopila, že to, co chtěl nyní již odstoupený ministr, nebylo vůbec špatné. Já se jen nechala nachytat na strach o mou nejmilejší bytost. Ministr jednal podle pravidla, kterým se již dlouho řídím pro jeho funkčnost, a to zní: Přijímat vše, co přichází a pokud cítím neklid, zamyslet se, co jej vyvolává a s tím pak pracovat. Tady jsem u sebe zjistila velkou slabinu. No nic, pořád je, co dělat.

Takže, snad jste pojali smysl tohoto psaní, tak jak byl myšlen. Na koronavirus je možno nahlédnout z mnoha úrovní, na každé rovině je nějaká pravda. Pokud to má být pravda naše vlastní, musí nám s ní být hezky, nesmí tam něco „smrdět“, pak to není naší pravdou. A proto se mi čím dál více potvrzuje, že jde jen o další, jiný způsob transformace člověka v duchovní bytost.

Ještě na závěr: Mě pomáhá sledovat informace, jen do té míry, kdy je mi to příjemné. Jen z pocitu nutnosti být v obraze. Jakmile začne ve mně narůstat nepokoj, je to znamení věnovat se něčemu jinému. Prostě je potřeba neustále sledovat svou energii a případně ji uvádět do rovnováhy.

Libuše Malinová

 

 

 MOUDROST VHLEDU - Koronavirus je pro mě lež

 

 

 

18. bře, 2020

MOUDROST VHLEDU - Koronavirus je pro mě lež. Článek o vlastní pravdě.

15. bře, 2020

 

Jarní rovnodennost přináší do našich životů rovnováhu. Hledíme již do nových, občerstvujících energií, ale nejsme schopni je plně registrovat, protože nás stále něco nutí otáčet se zpátky do starého způsobu života, do minulosti. A pokud se přece jen sladíme s čímsi, co by se dalo nazvat oázou klidu, stále ještě jsme vytrhováni a nuceni, ohlížet se zpět. Je to tréning důvěry v sebe, své schopnosti a ochranu shůry. V jednu chvíli, se cítíme pevní v kramflecích, hledíme zpříma jakoby zastaveni v přítomném okamžiku, držíme pevně získané atributy moci, ale nejde nám pohnout se kupředu. Minulost necháváme za sebou, i když tušíme bortící se hradby přežitku, neohlížíme se. Jindy klečíme u hrobu minulosti a vyhrabáváme staré kosti nebo jsme v údivu, že na něm rostou květy. Překvapuje nás, že z toho, co odešlo, odumřelo, mohlo vzniknout něco tak krásného. Zvláště, když jsme to hezké už vůbec nečekali. Nemohoucnost nám nedovoluje vstát, otočit se vstříc budoucnosti a vykročit. Zastavili jsme se na pomezí, na hranici, každou buňkou cítíme jakési borcení, ukončení, loučení a nevěřícně zíráme na tu spoušť s pocitem. „To jako bylo všechno!?“

Není to všechno. Čím blíže jsme přírodě, své přirozenosti, sami sobě, nemůžeme připustit, aby to bylo všechno. Sama příroda ukončuje cyklus temné části roku a připravuje se na znovuzrození, zmrtvýchvstání, nový život. Je připravena pučet, rodit, rozkvétat a růst. Nový život už tu je, ještě snad skrytý před pohledy očí a pro mysl nese málo důkazů, ale když se poddáme intuitivnímu cítění, vnímáme, že růst je neodvratný. Prostě je to ve vzduchu. Stačí se nadechnut a právě se zavřenýma očima a uspanou myslí, to pocítíme.

Nyní více, než kdy jindy necháváme strachy za sebou tím, že na ně vidíme. Ve spojení s událostmi kolem nás můžeme na všechny ty naše strachy a obavy krásně vidět a uvědomit si jejich příčiny. Uvědomit si svou dospělost spolu s obezřetností, zodpovědností a ohleduplností. Uvědomit si zda jsme obezřetní nebo jednáme ze strachu. Zda jednáme zodpovědně nebo se skrytými obavami. Jestli máme ohledy k jiným na základě dospělosti či strachu. Není chyba mít strach, naopak, jediná cesta jak čelit strachu je jej uvidět, uvědomit si jeho energii a poté se zamyslet, zda s ním srdce souhlasí. Když vidíme na svůj strach a máme pro něj pojmenování, zmenší se a nám to umožní vidět, že není tak pravdivý, jak se tváří. To čeho se bojíme je natolik reálné, nakolik se toho bojíme. Když si uvědomíme pravdu, která je vždy skrytá za strachem, posílíme sami sebe a strach mizí. Neznamená to, že se pak věci odvíjejí jen krásně. Značí to, že jsme více v souladu s tím, co se děje, cítíme pravdivou energii situací a nějak je nám víc a více jasnější, že tam kde je pravda, není nikdy strach. Strach je pouhou iluzí mysli. Jednání ze strachu je pouhým tréninkem získávání síly pro nabytí rovnováhy. Potřebujeme vyrovnat vše, co je nyní možné vyrovnat a proto vyrovnávací tlak vytlačuje všechno, co nepodporuje růst. Pravda nám dává do ruky nástroj moci. Proto je možné zvládnout každou situaci nalezením pravdy.

Rovnodennost přináší zlom. Každý je ovlivněn touto energií ve své přirozenosti, takže každý má moc uchopit jakýsi nástroj k nastolení rovnováhy. Právě nyní jsme na cestě hledání toho pravého nástroje, možné ještě máme pocit prázdných rukou, ale jen proto, že vybíráme z toho, co se nabízí. Třeba máme dojem, že nevíme, co si vybrat, ale to „naše“ nese naši energii, tedy přináší pocit libosti, klidu a konejšení, proto to nemůžeme přehlédnout. V momentě rozpoznání pocítíme sílu potenciálu a poznáme, že je nám to vlastní.

S jarem přichází očista. Přichází s odumřením, odpadnutím starého, následuje samovolně, což pocítíme chutí do činností, které s očistou souvisí. Je to přirozený proces úklidu nepotřebného, před příchodem nového, svěžího, čerstvého.

Libuše Malinová

SKRYTÉ SVĚTY - zde energie ve vztazích

Starší články jsou v obsahu náhledu. Pokud chcete nalézt starší články klikněte na "NÁHLED" nebo na "STARŠÍ" na konci stránky.

 

 

 

6. bře, 2020

Přešel čas Imbolcu, kdy jsme se připravovali na nové vědění, nové příležitosti, nové vnímání. Byl to čas poklidu, co se dějů týče, a i když se děly věci, nemělo to ten pravý náboj, jaký bychom chtěli či očekávali. Shromažďovaly se v nás vědomosti a nové skutečnosti na rovině energií, abychom v čase Ostary mohli už vyjít ven s čímsi, co nás zosobňuje. Začíná čas tvorby, kdy se ještě více učíme, jak na to. Jak si zhmotnit to, co cítíme v kostech a dere se ohromnou silou ven. A v této chvíli nám možná dochází, že není, co dělat, není, co bychom měli či museli. Jediné platné je to, co děláme, ač to mnohdy znamená, že neděláme nic.

Tak poznáváme, že to, co děláme, najednou nemá logické vysvětlení, ale smyslu toho rozumíme a navíc víme, že nemůžeme jinak. Potřebujeme vydat ze sebe nastřádanou energii, povolit čemusi, co bychom si dříve nedovolili, protože se to nemá nebo to bude určitě vypadat hloupě. Jenže pokud se chceme cítit dobře, nezbývá než uposlechnout vnitřní našeptávání, to nepatrné, ale tolik uklidňující. Už jsme poznali, že jedině tehdy je nám lehce. V těch chvílích se i smiřujeme s tím, že není nikdo, kdo by tohle mohl pochopit, tak už se raději nikomu nesvěřujeme a přechází nás chuť na sdílení. Naše jedinečnost se stává natolik intimní záležitostí a kupodivu, i když ani nedutáme a chceme se skrýt v davu, jsme jasně vidět a lidi to k nám táhne. Ani oni, ani my netušíme proč, jedině skutečnost sama je přesvědčivým důkazem, že to tak je.  

V tom pochopíme, nač byly všechny ty smutky, bolesti a zmatky. Jsme soucitní k roli oběti, bez níž bychom nebyli schopni vnímání, jakého se nám nyní dostává. Bez ní bychom nebyli schopni zažívat krásný pocit, jenž nelze nazvat jinak než- li láskou. A s překvapením zjišťujeme, že je to úplně jinak, že láska je nepopsatelná a nepřenosná. Nemůžeme ji dostat, a přesto ji můžeme mít. Vychází odjinud a není to zvenčí. A to, co se díky ní rodí/ tvoří, jde samo od sebe. My jsme v tom jen ti, co pozorují se zvědavostí, kam jsme zavedeni, do jakého to děje a tam žijeme sebe. Často i nás samotné překvapí, že právě tohle jsme my.

Libuše Malinová

 MOUDROST VHLEDU - ZAMYŠLENÍ, JAK JE TO S TVORBOU REALITY