Pokud chcete zobrazit starší články rolujte dolů a klikněte na NÁHLED

9. dub, 2021

Drazí přátelé,

chci vám sdělit, že jediným závěrem, ke kterému jsme vždy došla je: Jedině dobrem dojdeme ke svobodě a radostnému prožívání života. Boj za mír se už nevyplácí, možná dříve takto bylo čehosi dosaženo, ale dnes je každý boj podporovatelem zla.

Všude tam kde podporujeme zlo, udržujeme jej ve svém světě, ve svém vesmíru. A vězte, že to občas děláme všichni.

Každý někdy podlehne vnějším událostem a ty jej aspoň na nějaký čas stáhnou do své temné moci. Někdo se rozzlobí, pak se z něj vylévají zlá slova, energie kolem něj se stane pichlavou, ta pak propichuje ochrannou vrstvu, která jej stále obaluje a chrání klidem. Tím se otevírá vstup pro zlo, které je z jeho energie živo.

 Bez nás by zlo bylo ničím!

Jiného zase může prostoupit strach až děs a hrůza, když poslouchá či čte zprávy z médií, bojí se o sebe, o své blízké najednou se jeho energie stáhne, doslova smrští a on je tak přístupný energii zla, která jej okamžitě zahaluje a ovládá. Pokud si nějakým způsobem neumí energii pozvednout, jeho vlastní vyzařování se smrskne a skomírá a on tak sebe nemůže chránit a je vystaven silnějšímu okolnímu vlivu. Není ve své energii, není ve svém světě a velkou silou na něj doléhá cizí energie, a pokud je zlá, tím hůř.

Jednoduše, pokud jakýmkoliv způsobem necháme na sebe působit zlo, živíme jej.

Nejsem slepá, vidím, jak jsou porušována lidská práva, jak nám chtějí mrzačit děti, už jen tím, že bychom je měli dobrovolně vystavovat jakémukoliv nebezpečí, jak se z masmédií valí hrůza a děs, otravuje vzduch a lidskou mysl. Je to neskonale obrovská manipulace udržet nás v nízkých energiích strachu, abychom ani chvíli nepomysleli na to, že my sami jsme schopni disponovat velkou silou, vzít si svůj díl zodpovědnosti do svých rukou a tohle vše zvrátit v dobro. Naopak záměrně jsou nám předhazováni různí spasitelé, slibující záchranu pomocí restrikcí, když se jim dobrovolně podvolíme. Všeobecně nám je bráněno, abychom si třeba jen na okamžik uvědomili, že jsme svobodné bytosti, vybavené obrovskou silou, jejíž zrod a projev podporuje silný proud energie dobra a světla proudící a stále sílící, na naši planetu.

Toto vše svádí k boji nebo k ustrnutí a stažení se ve strachu. Nedělejme to sobě a nedělejme to jiným! Přestaňme živit zlo!

Věřte nebo ne i mezi těmi, koho možná nazýváte přáteli, dobrými lidmi nebo obdivujete jejich velkolepost, jsou takoví, kteří se zaměřují na jednotlivce, doslova se na ně energeticky nalepí, aby se tito nemohli projevit ve své síle. Netuším, jestli jsou si tito jedinci vědomi, co způsobují, ale jasně vidím, že jim to zajišťuje jakési osobní, často i materiální zabezpečení. Jejich zbraněmi jsou přesvědčivá až magicky působící komunikace, vzezření vyzařující líbivost až okouzlení a projekce zdání šťastného života. My jim pak lehce podléháme, protože toho tolik vědí, mají tak úžasné dary a působí velmi imponujícím dojmem. Jsme jimi tolik poblázněni, že si nevšimneme slabého hlásku intuice, varujícího před nástrahou. Necháme se lapit, jeden druhý, třetí ….tisíce a nasloucháme zbožně tomu, co hlásají. Jejich úlohou je odvádět nás od pravdy, od nás samých a oblbovat nás zavádějícími informacemi, nasměřovat nás klamným směrem, aby zdrželi náš postup k sobě sama. Nejsme ani v tomto bezmocní, disponujeme smysly, které se chovají jako radary a zachytí varovné signály. Také naše těla okamžitě odhalují pravdu a reagují jakousi vnitřní nepohodou. Máme vždy pomoc našeho systému, šanci nenechat se obalamutit, stačí jen důvěřovat signálům, které vysílají. Protože oni se vždy prozradí a to mnoha způsoby. Nebudu tyto způsoby vypisovat, protože by mohlo dojít k záměně s lidmi, kteří si řeší nějakou svou temnou stránku či jsou v nějakém směru ještě nevyzrálí a mohou se projevovat podobně. Tak jak tedy můžeme tyto manipulátory bezpečně rozpoznat? Jednoznačně podle očí! Při pohledu do nich máme pocit, že cosi není v pořádku a to by nám mělo stačit, abychom si dali pozor a také abychom nepodezřívali každého, kdo je úspěšný či komunikativně zdatný.

Co tedy dělat? Jasně, že vidět, co se děje, ale stále si uvědomovat, že to stačí, netřeba bojovat a když tak jen v sobě učinit rozhodnutí, že toto ve svém životě nechcete, nesouhlasíte s tím a šlus, to je celé!

Pokud i tak ucítíte, že máte něco podniknout a bude to vycházet z energie klidu a vnitřní jistoty, nejspíš to udělat máte, zřejmě je pro to ta pravá chvíle.

Říká se, že Češi a Slováci jsou krotké národy a vše si nechají líbit, hodně řečí někdy bitka, ale skutek utek. Já si však myslím, že to tak není, jde o cosi jiného, co nás nepouští do otevřeného boje a pomstychtivých činů. Je to vliv předků, cosi, co je stále v našem DNA a to něco si je vědomo účinného a funkčního vlivu právě takového chování. Přesně tímhle způsobem zlo nepodpoříme, a když tak jen málo. Nejde se tvářit, že zlo neexistuje, naopak dávejte najevo, že o něm víte, ale nenecháte si jím kazit den!

Další věc, která mocně funguje, je propojování. Propojujte se s jinými lidmi jakýmkoliv možným způsobem. Sdílením čehokoliv, co podpoří energii radosti, hojnosti, povzbuzujících informací, ať už jde o peníze, potraviny, šatstvo, různé výpomocné předměty prostě cokoliv, co posílí propojenost lidí v lásce a dobrotě. Oddělili nás od ostatních, protože je známo, že v jednotě je síla a proto spojujte, propojujte, jak se dá! Dávejte, cokoliv můžete, posunujte to dál s radostí, že se právě podílíte na propojování, což na rovině energií znamená, že posilujete energie zhmotnění nového, lepšího světa. Jakou energii do propojení vložíte, takový svět tvoříte. Časem se bude tato propojenost projevovat v komunitních uspořádáních, lidi svede dohromady stejná podpůrná energie a tyto komunity se stanou silnou pojistkou v propojení lidského řetězu dobra. Tyhle vize jsou již na energetické rovině hotové, chce to jen čas, kdy dojde k jejich zhmotnění. Předobraz, který je vždy nutný k manifestaci je ve hmotě dávno funkční, což sami můžete někde zahlédnout, zaslechnout, co se síly komunit týče.

Neztrácejte hlavu, držte svou sílu a pevnou vizi dobra, stejně se to vše děje jen proto, abychom byli v budoucnu připraveni na vše, ale žili v lásce, míru a propojenosti.

LM

 

 

2. dub, 2021

 

Je čas oslav jara a máme velikonoce. Země se probouzí, otevírá se k propuknutí nového života. Otevírá se studnice pokladů a darů, proudí k nám přímou linií od předků. Procházeli jsme, procházíme a nadále budeme procházet očistou, díky níž se počalo odkrývat bohatství přicházející po liniích rodu přímo k nám. Tím, jak se rodové linie očišťují a zbavují pokřiveností, lží a pomýleností, vyplouvá na povrch ryzí dědictví předků. Proto se stále více lidem vyjasňuje, kým opravdu jsou, proto mají někteří potřebu pátrat po genealogii, tvořit rodokmen a pohání je touha zjišťovat o svých předcích co nejvíce informací. Možná ani netuší, proč je naplňuje uspokojení z poznání, proč zaplnění bílých míst dodává jakési navýšení sebeuvědomění. Možná neví, že právě přijali tajemné dary zakódované v číslech, jménech a datech. Odhalením genetických příbuzných zároveň dochází k obohacení vědomí na mnoha úrovních a pak je jednodušší osvětlit různá tajemství, uvidět události nebo svou osobu v novém světle. Spolu s dary, které otevírají nejvyšší potenciál jedinců, se budou nořit z hlubin také věci nehezké někdy až dech beroucí, proto aby se vyplavily a odhalily pravdivou tvář.

Co to má společného s jarem a velikonocemi? No právě to, že země nám hezky zrcadlí pomocí probíhajícího cyklu, co se děje v nás. Naše zvýšená citlivost a vnímavost nám dovoluje vidět více než jen povrch nebo trošku pod povrch. Smíme nahlédnout hloubky a hlubiny a dotknout se pokladů v nich dosud ukrytých. Možná si ještě nebudeme schopni uvědomit, o jaké bohatství se jedná, ale průběh tohoto procesu můžeme pocítit přímo na fyzických tělech, kde jedním z příznaků je rovnání pokřivené páteře. Dochází k narovnání shrbených hřbetů, napřimují se spolu s odkrýváním pravdy a odhalováním letitých nepravd. Břímě se stává lehčím a člověk se blíží ke své dokonalé lidskosti a tím ke svobodě.  Jaro přichází se svou magickou mocí omlazení a plození a čerpá z toho, co odešlo, přetvořilo se v humus pro obohacení další generace. A my právě čerpáme z tohoto bohatství, čím více se můžeme přiblížit své přirozenosti, tím je pro nás magická síla jara prospěšnější.

Také je více a více zřetelnější, jak žít v tomto novém světě, jehož energie s jarem hojně posílily. Ale než se do toho pustím, chci s vámi posdílet jednu zkušenost.

Včera v dopoledních hodinách jsem šla ulicí v sousedním městě, přede mnou nikdo, za mnou nikdo, jen jedna paní staršího věku seděla sama na autobusové zastávce.  Já nesla respirátor v ruce, ona jej měla na obličeji. Když jsem ji míjela, promluvila na mě se zlým tónem „Ta rouška patří na obličej, ne do ruky!“ Jelikož jsem na její slova nereagovala a kráčela dál, začala vztekle téměř křičet „To kvůli vám to tu je, kvůli takovým jako jste vy!“ Neříkám, že jsem natolik otrlá, abych její křik v klidu nesla, ale co jsem hlavně cítila, byl její obrovský strach. Nebylo mi z toho dobře a ihned se mi vybavila doba, kdy jsem já sama obdobnou hrůzu, z toho, co se všechno může stát, prožila. Bylo to před lety, transformace ještě nebyla tolik známá a já prožívala svou psychospirituální krizi. Prožila jsem snad všechny strachy světa a to musím podotknout, že jsem platila vždy za tu, co má pro strach uděláno. Vím, že v tu chvíli mi nemohl nikdo pomoci, prožívala jsem proces sebepřijetí v každé roli a přijetí všeho jako právoplatného pro život. Učilo mě to převzít zodpovědnost za vše, co se mi děje, přijmout to, že když něco udělat nejde, tak to mám nechat být. Musela jsem pochopit, že není nikdo, kdo by se měl zodpovídat za to, co se mi dělo, děje, bude dít, není nikdo, kdo mě postaví na nohy a že jen já sama to můžu dokázat. To stejné čeká tuhle paní, ať v tomto či jiném životě. I když mi nebylo z její reakce vůbec dobře, zlobit se na ni nešlo. Vím, co ji čeká a že to není vůbec lehké. A také vím, co dokáže strach. A proto si respirátor nasadím tehdy, když přicházím do bezprostředního kontaktu s těmi, u koho vnímám, že se cítí v ohrožení. Paní byla ode mne více jak dva metry, když jsem ji míjela, proto jsem to neudělala. Rozumím jejich strachu, ale nenechám se strachem ovládat.

Takže nyní k tomu radostnějšímu. Jak se žije v Novém Světě?

Není zde snaha a úsilí, těm tu pšenka vážně nekvete, není zde rozdílu mezi prací a jinou činností, jde jen o formu zábavy a kreativního vyjádření. To, co člověka nebaví, nejen že nemusí, ale přímo nesmí dělat.

 Silněji pociťujeme vedení své intuitivní stránky, poznáváme, že se na její vedení můžeme zcela spolehnout. Jistoty, jak jsme je znali, vymizely, stávají se neplatnými a uvolňují místo nové jediné jistotě a tou je bezprostřední poznání.

Pomalu se proměňuje způsob vyživování, ať už se jedná o stravu nebo cokoliv jiného, hlavní je vždy pocit blažené naplněnosti.

Fyzická těla dosahují takového vlivu, který možná znamená úbytek síly fyzické, zato schopnost citlivosti pomáhá vyvarovat se všeho, co tělu škodí a neprospívá.

Všechny tyto změny znamenají odlišný způsob života, je zapotřebí častěji odpočívat, učíme se vyvažovat činnost s nicneděláním. Učíme se soběstačnosti zároveň se spolužitím v harmonii s jinými, okolím a světem.

Potřebujeme říkat pravdu, jednat pravdivě a lež vyciťujeme na míle daleko. Lež je pro nás toxická, působí jako siréna či rudé oslnivé světlo a protože je nám tuze nepříjemná, rádi se jí vyvarujeme.

Nevíme, co bude za chvíli, není zde možné plánovat a vymýšlet, stále jsme vedeni k důvěře ve správnost přítomného okamžiku. V tomto smyslu zde neexistuje čas.  Jsou zde jen chvíle, kdy je ten nejlepší čas na určitou činnost anebo na její část. Vše probíhá v cyklech. Čas je tu jediný a to ten nejlepší…

Nejsme schopni páchat zlo, pro to zde není místo, nepatří tu, neexistuje. Není zde dobrého či špatného jelikož to, co bychom v jednu chvíli označili jako dobré, se za okamžik může jevit jako zlé. Jsou tu esence souznění či nesouznění a to v neustálé proměnlivosti. Je tu jen to, co je naše a to, co patří někomu jinému. Jednoznačně to rozlišíme, protože to, co patří jinému, nám škodí a my už si nechceme ubližovat, tak se o to vůbec nestaráme.

Vnímáme stále hlubší úrovně bytí, díváme se na svět, člověka, situaci a všímáme si, vyciťujeme více rovin, pak nemůžeme situaci posuzovat či odsuzovat, nakonec zůstáváme u mínění, že vše je, jak má být. Nestáváme se tím necity, ač to tak může v očích někoho vypadat, naopak více rovin vnímání nám dává pochopení, proč to je, tak jak to je. Vnímáme celistvým pohledem, tušíme příčiny následků a to nás vede do empatie a pochopení.

Nacházíme se téměř v neustálém příjemném překvapování, co vše je možné. Objevujeme nové barvy, druhy hmyzu, rostlin a to vše je vždy jen okamžikem, kdy víme, že je to nové. Tím, že jsme to objevili, se právě objevené ihned slaďuje s realitou a po chvíli, za den, za nějaký čas to splyne s existencí, jako by to zde bylo od věků. Pak jen my sami víme, že to tady dříve nebylo, ale o tom málokoho přesvědčíme. Ještěže už nemáme tuto potřebu.

Neexistují zde chyby, jen lekce k upevnění nových návyků či spíše nezbytná opakování, abychom nabyli vnitřního poznání a upevnění nezvyklého konání. Není zde ani strach, protože ten znamená lež a pro tu tady není místo.

 

Samozřejmě jsem stále jednou nohou ve starém světě, ale je mi jaksi jasnější a zřetelnější, že nemusím. Děje se to samo, já jsem jen pozorovatel a prožívající. Je docela fascinující sledovat tohle prolínání realit a velmi příjemné to žít. Nová Země je stav mysli, je tu stále, nikdy tomu nebylo jinak, jen například já k ní měla daleko. Někteří už tento stav žijí, jiní se k tomu blíží. S letošním jarem nebo přesněji už od zimního slunovratu, jsem o mnoho blíž a za to jsem moc ráda.

LM

 

19. bře, 2021

 

V sobotu 20.3. 2021 máme jarní rovnodennost, což znamená, že světlo i tma se ocitají v rovnováze. Nikdo nemá tento den navrch a další dny bude světlo sílit. Končí nadvláda temnoty. Nyní musí na nějaký čas ustoupit před silou světla a předat mu vládu. Světlo znamená zviditelnění, jasnost, růst, vítězství, oživení, akci, zrychlení a v neposlední řadě odhalení temných míst. Netuším, co se bude ve světě dít, ale je jasné, co se děje v nás a v přírodě.

V přírodě vidíme probouzející se život, a protože je příroda naším vnějším vyjádřením, tak lze správně odhadnou probouzející se nový život čehosi i v našich nitrech. Bude to něco, co bylo zaseto v loňském roce, přes zimu to krásně odpočívalo, na Hromnice trošku vykouklo, ale brzy se zase schovalo, protože nahlédlo, že ještě je zima a není ten správný čas. Každý sám cítí, o co se u něj jedná a také silně vnímá stoupající tlak čehosi, co chce ven. Tak jako se nyní probouzí nové rostlinky k životu i v nás roste zasetý záměr. Ani rostlina netuší, jak celý ten růst bude probíhat a jen matně v sobě cítí svou dokonalou velikost. To ji však nebrání, aby trpělivě v souladu s okolím sílila a stoupala výš a výš. Nepochybuje o sobě, neptá se, jak to udělat, aby vyrostla do svého největšího potenciálu, jen tiše JE. Nebojí se, že nebude, co být má, ví, že nic jiného být nemůže.

Tansformace nás zavedla do ohromných hloubek, odkud jsme navnímali odkazy předků, jasněji uviděli pravdivou minulost a to vše nás přiblížilo k nám samým. Jen pravda umí osvobozovat, proto je dobré si uvědomovat vlastní pravdu a stále více se po ní pídit. Pravda je to, co každého přitahuje k vlastnímu jádru, kde se nalézá to hlavní gró. S každým odhalením se přibližujeme ke své pravdivé existenci, k tomu kdo doopravdy jsme. Všude kolem je nyní vidět odhalující se lež a možná nás to rozčiluje a pobuřuje, pak lehce přehlédneme, co je nad slunce jasnější. Tak dlouho se chodí se džbánem na vodu, až se ucho utrhne. Odhalení pokřivenosti znamená vždy energetické narovnání. Na venek je všude vidět lež, ale v skrytu probíhá narovnání. Takže v důsledku, podle tohoto přírodního zákona, se děje vše pro to, aby mohlo nastat vyrovnání, narovnání, růst a odhalení pravé podoby. Jinak řečeno odhalení vlastní, individuální autentičnosti.

Každá lež, kterou v životě máme, způsobuje pokřivení, potlačení a svazuje nás. Zasahuje nám do všeho a vše nám křiví. Čím více odhalujeme sebe v pravé podobě, tím více nám jiní nemohou lhát a podvádět nás. Stačí, když se soustředíme na sebe, na to abychom byli, co nejvíce pravdiví, abychom sami sobě ujasnili, co chceme a prověřili ze všech stran, zda je to opravdu to pravé, co chceme. A že pravda světem vládne, i když se ukazuje opak, je znát na jednotlivých lidech a není jich zrovna málo, jen nejsou tolik vidět a slyšet. Lež na sebe potřebuje poutat pozornost, dělá rámus, může až oslňovat a působí rozladění. Vyvolává strach, nadměrné nadšení, nervozitu, přichází náhle a je destruktivní. Pravda je tichá, klidná, nenápadná, jeden by si ji málem nevšimnul, ale oblažuje, uvolňuje, harmonizuje a pozvedá. Přináší radost, spokojenost a klid.

Proto je ve světě tolik neřádu a chaosu, jako když vymetáte starou půdu, dělá se úklid a pořádek a s přibývajícím světlem na to všechno bude ještě více vidět. Možná až usedne zvířený prach, se všem bude lépe dýchat. A ti, komu se úklid půdy nezamlouvá, budou vymeteni jako pavouci.

Po prvním úplňku za rovnodenností nás čekají velikonoce. Jsou to svátky oslav jara, plodnosti, nového života a omlazení, a protože tím, jak se více dostáváme ke své přirozenosti, také příroda nás samovolně bere pod svá křídla, tak je nasnadě, že nejen v ní, ale i v našem prostoru, vnitřním či vnějším, musíme cosi stejného zaznamenat. Ať už je to v tom světě jak chce, nenechme se stáhnut do bažiny strachu, lží a pomstychtivosti, protože, když jsme si vědomi, jak působí pravda, tomu co je lživé neuvěříme.

LM

 

 

24. úno, 2021

Harmonii tvoří rovnoměrné rozložení obou principů, mužského a ženského.

Žena je ohněm v krbu a muž je tím, kdo dokáže tento oheň rozdělat. Propojení vytváří třetí energii, které říkáme teplo rodinného krbu. Muži i ženy mají v rodinách své nezaměnitelné role, fyzicky dokáže jeden druhého nahradit, ale energeticky to nelze. Odejde li žena, dům či byt ztrácí energetické teplo. Opustí- li domov muž, bydlení začíná chřadnout na hmotné rovině nebo je silně znát přemíra jinové energie. Rovněž platí, opustí li domov kterýkoliv člen rodiny, jeho chybějící energii pocítí všichni ostatní členové, ale nejcitelněji působí odchod nejstarší mužské nebo ženské osoby v rodině. Tyto osoby tvoří jakýsi předěl či hranici rodu mezi zemřelými a žijícími a nesou v sobě bohatství energie stařešinů. Jsou spojnicí s předky, kteří opustili tento svět.

Když se žena od rodiny na nějaký čas vzdálí, je to ihned znát. Energie tepla rodinného krbu chladne a uhasíná. Pokud žena odejde z rodiny nadobro a dům pomalu vychládá, je velmi důležité, aby prázdné místo obsadila jiná žena. Jakmile se tak přirozeně stane, ani dům neodrazí vyhasínající energii.

I když ve společném soužití může být aktivnějším faktorem žena mladšího věku, vždy se vše odvíjí od spokojenosti nejstarší ženy. To znamená, bydlíte li společně s matkou, tchýní či babičkou, je to jejich pomyslné slovo, které je rozhodující a to i v případě, že bydlení nevlastní. Proto je nezbytné pro zachování klidu a harmonie respektovat jejich názor a vědomě uznat jejich hlavní postavení v hierarchii členů rodiny. Není třeba o tom mluvit nebo se jakkoliv domlouvat, zásadní je mít to v sobě takto nastavené. Také to neznamená, že se vše musí podle nich řídit, často stačí dobrá komunikace. Jednoduše tyto nejstarší ženy v rodině by měly být o všem zpraveny a to i v případě jejich opačného názoru na věc. Stejně je to i s postavením nejstaršího muže v rodině.

V případě, kdy mužský či ženský jedinec není na nějaké rovině vyzrálý, jeho bydlení to krásně odzrcadlí. Například mladá žena, která se již osamostatnila, ale nese v sobě nedořešené věci s matkou, mívá zpravidla byt zařízen ve stylu dětského nebo dívčího pokoje. Děje se tak proto, že její vnitřní dítě je zraněné a styl bydlení jí poskytuje jakýsi pocit ochrany. Další příklad. Pokud si mladý muž odnáší z vlastní rodiny příklad, že žena je služkou a musí se o muže postarat, bude služeb matky využívat, i když už bude bydlet ve svém. Nedokáže překročit nastavení z rodiny a poskytnout si péči sám. Nerovnováha ženské role, kterou zažil jako dítě, se přenáší i do jeho bydlení, kde bude znát zásah ruky jeho matky. Mohla bych zde uvést tisíce příkladů, protože v dnešních rodinách je dost časté, že role rodinných příslušníků nejsou respektované a často pokřivené a tak se nevědomě tvoří jakýsi druh disharmonie, která se mimo jiné odráží na stylu a způsobu bydlení. Tak ještě jeden za všechny. Rozvedená žena žijící sama. V bytě takové ženy je téměř na každém kroku cítit chybějící mužská ruka. I kdyby se taková žena snažila ostošest, vždy jí prozradí nedokonalost v detailech. Možná si ta žena umí poradit, ale nikdy nebudou mít smysl pro neviditelný, ale podstatný detail jako je to přirozené mužům. Pokud v sobě nemá zdravého vnitřního muže, a to zřejmě nemá, když je sama, nemůže se cítit chráněna. Proto bude spíše cítit jakési ohrožení.

V dřívějších dobách byly role v rodinách více jasné a zřejmé. Rodina tvořila základní zdravou jednotku komunity. Například statek převzalo do správy nejstarší z dětí, rodiče odešli na „výminek“ a jejich role byla tímto daná a všem jasná, byla v tom jakási spolehlivost. Proto byli „starší“ přirozeně respektováni ve svém nároku na odpočinek. Tento řád vytvářel jakousi harmonii prostoru, který energeticky vyzařoval ochranu a bezpečí, z čehož pak čerpala nejen rodina, ale také komunita, do které rodina spadala. V dnešní době, kdy je obraz rodiny v rozpadu, energeticky strádáme všichni, co se ochrany a bezpečí týče. Dnes už není nikdo, na koho bychom měli nebo mohli spoléhat.  Dříve se mohli spolehnout jeden na druhého, což je vlastně určitý druh závislosti.

A dnes? Dnes jde přece o to být nezávislý! Co tedy můžeme dělat, abychom se cítili chráněni a v bezpečí? Jak se stát nezávislým?

Odpověď je pracovat s nitrem. Proto jsou naše životy obohaceny o duchovní rovinu, která byla dříve dost plytká. Duchovní život nám umožňuje utvořit si vnitřní dokonalé prostředí s dokonalou vnitřní rodinou. Venku nebudeme nikdy mít (co se dnešní doby týče)dokonalé rodiče, ono to ani nejde, jelikož nežijeme v dokonalé době. Proto si potřebujeme v sobě ujasnit a vytvořit správné nastavení rolí členů rodiny a uvědomovat si nárok vyplývající z jejich jednotlivých pozic. Hojnost všeho znamená být ukojen, což je velké téma mnoha lidí. Bohatství znamená cítit se ochráněn, tudíž zabezpečen. To zase souvisí se vztahem k otci. Vědět jaké to je cítit péči matky, ochranu otce a být tak v bezpečí, cítit, že je o mě postaráno. Vně toho moc nezměníme, ale když uznáme každému jeho právoplatné místo, budeme respektovat jeho roli a přijmeme jeho nedokonalost, tak i venku se projeví velké změny. Dnes už potřebujeme pracovat na sobě zevnitř ven. Naopak to přestává fungovat, dovolím si říci, že vůbec nefunguje.  Velmi pomůže poznat jaké to je mít dokonalou mámu a dokonalého tátu a to tak, že vnitřně prostě nacítím, jak to potřebuji mít a přesně to si sám dodám prostřednictvím svých imaginárních dokonalých rodičů. Stačí citem poznat jaké to je, jak chutná láska rodičů a pak se i v realitě budou dít zázraky.

K tomuto tématu jsem napsala v roce 2018 článek, kde popisuji vlastní zkušenost. http://harmonickyprostor.simplesite.com/431514931/5582089/posting/láska-k-rodičům-je-rovna-lásce-k-sobě

Takto si můžete pomoci v dnešní době, pokud na vás doléhají pocity nebezpečí, nejistoty a ohrožení. To, co se ukazuje venku, je jen odraz neuspořádaného vnitřního prostředí. Světem vládne chaos. Ale chaos je jen známkou toho, že se začaly věci dávat do pořádku. Když chcete udělat pořádek ve skříni s oblečením, tak nejprve vše vyndáte, proberete, něco vyzkoušíte, přemýšlíte, jestli to vyřadit nebo zpátky uložit, jestli darovat nebo vyhodit a pak teprve postupně vracíte do skříně kousky, které si chcete nechat a úhledně je jeden po druhém skládáte a ukládáte. Nepořádek ve skříni se nějaký čas vytvářel, chaos vznikl, když jste vše vyndali ven. Myslím, že svět je právě v okamžiku třídění. Tak vydržme, zbývá ještě mnoho práce.  Ale optimistické je naše pochopení, že je třeba uklidit.

LM

 

 

19. úno, 2021

Pro mnoho lidí je dnešní doba velmi náročná. Povinnosti zvládají jen proto, že cítí povinnost a nezbytnost. Jsou unavení, vyčerpaní a to i tehdy, když nepodávají výkon. Toto se děje u těch, u nichž se probudila větší citlivost. Jejich vlastní systém se zcitlivuje, a proto ve větší intenzitě vnímá, co mu nevyhovuje, co jej oslabuje a co mu překáží. Někdo to má takto celý život, u jiného se citlivost probouzí až někdy v běhu života. Reálně se to projevuje tak, že tam kde doposud nebyl problém, člověk byl smířen s tím, že to tak má se najednou objevuje cosi jako nesnesitelnost toho, jak to je. Tělo vnímá nepohodu a na tomto základě reaguje. Mysl je zmatená, přináší různé možnosti vysvětlení a řešení, někdy panikaří, protože se nemá čeho chytit, což vytváří obavy a pochybnosti. Celý systém jedince se chová jinak než dříve, v životě přibývá nepříznivých situací a člověk je zmatený. Chytá se dřívějších způsobů, které fungovaly, a zjišťuje jejich nefunkčnost.

Co se děje a proč se to děje?

Na celé planetě probíhá transformační proces. Někteří lidé jsou s tímto již mnoho let obeznámeni, jelikož potíže, s kterými se potýkají téměř všichni, se u nich objevily mnohem dříve. U někoho je to dvacet let u někoho deset a někteří nastoupili do procesu nedávno. nebo to vypadá,že se jich to vůbec netýká. Mnohokrát jsem přemýšlela proč to tak je? Jediným vysvětlením, které mi dává smysl je, potřeba určité posloupnosti, aby se život na planetě během transformačního procesu nezhroutil a nedošlo k ohrožení existence planety. I když se říká, že planeta by bez nás mohla existovat v klidu dál. Jenže mělo by to smysl?

Já stále zastávám názor, že vše je řízeno a počítá se s každým scénářem, tudíž existuje síla, nazýváme ji různě, která řídí i tento proces. Minulost je jasným důkazem, že člověk ztratil svou citlivost do té míry, až se dostal ke schopnosti planetě škodit a ničit ji. Tato necitlivost způsobila neschopnost uvědomování si následků toho, co člověk dělá, proto nastal čas k probuzení cítění a uvědomění, aby pocítil, uvědomil si a na základě toho pochopil. K tomu je potřeba událostí takové intenzity, která je vyšší než míra vlastní necitlivosti. Proto se nám nyní dějí v životech právě takové události, které plní pohár citlivosti až do té míry dokud nepřeteče. Právě to jsou situace, kdy jsme poté schopni udělat změnu v tom, co už se nám nelíbí, není pro nás přijatelné a snesitelné. Nebo se změna samovolně udá na základě vnitřní proměny nastavení. Zároveň to znamená, že setrváváme v těchto nepříznivých situacích tak dlouho, dokud tento pohár není naplněn. To je také příčinou v situacích, z kterých bychom nejraději unikli, ale není to možné, situace se stále opakují a my dokola prožíváme stejné utrpení, bolest či jinou nepohodu. Jinak řečeno, plní se pohár citlivosti, aby dosáhl té míry, kdy to náš systém vyhodnotí jako pro život nepřijatelné a postará se, aby se to v našem životě již nevyskytovalo.

Co má tedy člověk dělat, když to vypadá, že stejně nic dělat nemůže?

Nebudu zde již popisovat techniky nebo návody, které jsem popisovala v článku CO NÁM MŮŽE POMOCI V DNEŠNÍ DOBĚ a zároveň ve stejnojmenném videu, kde je článek načtený. Uvedu zde jiné možnosti, které také používám.

Nejprve je nutné si uvědomit, že pokud hledám venku viníky nepříznivých situací, ve kterých se ocitám, stavím se do role oběti. Role oběti není ve své podstatě špatná a může nám v životě být i nápomocná, ale v tomto případě, kdy se nechceme cítit jako oběť, naopak máme touhu si pomoci, potřebujeme tuto roli opustit. Už uvědomění, že se nyní chovám jako oběť, přináší krok ven z oběti. Dále je potřeba vnitřního rozhodnutí přijetí situace a to takovým způsobem, že uznám její existenci jako nutnou k tomu, abych byl osvobozen z něčeho, co v životě nechci. Jinými slovy uvědomím si, že můj systém mi takovouto situaci vytvořil, aby mě zbavil toho, co cítím, že je pro mě neúnosné a nepřijatelné a právě probíhá osvobozování. Takto situaci přijímám a cesta k úlevě je volná. Úleva vlastně znamená, zbavení se minulosti.

Dále je velmi nápomocné nehledat únik ze situace, pokud se sám nenabízí. Hledání cesty, jak z toho ven nás sice bude napadat, je to naše přirozená reakce ze zvyku, jenže působí kontraproduktivně. V této chvíli je nejlepší spolehnout se na vyšší síly, na ty samé, které nás do situace dovedly a počkat až samovolně vyplyne řešení. Někdy je to právě mysl, která potřebuje uklidnit a hledá rozumný výchozí bod nebo vysvětlující informace. Tehdy pomůže mysl uklidnit právě ujištěním sebe, že se čeká, co čas přinese a pak se uvidí, jak dál. Nebo se můžeme svěřit někomu, ke komu máme důvěru a o celé věci si popovídat. Už to, že o problému promluvíte s někým nezúčastněným, může přinést jakési východisko nebo přímo řešení. Naší mysli stačí často uklidnění informací, že se vlastně nic neděje.

Také se můžeme uklidnit informací, že když nic nejde udělat, znamená to, že nic dělat nemám s vědomím, že až bude třeba něco udělat, jednoduše to poznám podle úlevy, kterou to s sebou přináší.

Na druhé straně tento často nepříjemný proces zcitlivování nese i svá nemalá pozitiva. Člověk se stává moudřejším, vědomějším a počíná v sobě objevovat schopnosti a vědění, které byly skryty v místech necitelnosti a nevědomí. Více rozumí vztahu sám k sobě a vztahům k druhým lidem. Postupným zcitlivováním dochází k ucelování jeho života ve všech oblastech. Každý pozná, kdy to u něj začalo, ale nikdo neví, kdy to skončí.

LM