19. led, 2018

O POKOŘE

Prostého bytí dosáhneme tehdy, když si budeme stále uvědomovat, že to, co se učíme a i každá zkušenost, kterou jsme vedeni zakusit, má jediný cíl a tím je pokora. Uvědomme si, že to, kde vynakládáme úsilí a vnímáme odpor, nevychází z pokory.  Pokora je přijetí všeho, co k nám přichází. Učení pokoře je o zkušenostech, v nichž zažíváme nepřijetí. Tyto zkušenosti potřebujeme, abychom došli k poznání, co je to, žít v pokoře.

Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, co znamená být pokorný, žít v pokoře. Bylo potřeba, abych prošla mnoha zkušenostmi, kde jsem prožívala pocity zoufalství a beznaděje, strachu, zloby apod. abych se nakonec vždy poddala tomu, co JE. Žití v odporu je poznání nepokory. Vesmír nám přináší do cesty takové situace, kde se střetáváme s tímto odporem, abychom si uvědomili, že zde něco nepřijímáme. Toto je důvod, proč se často točíme v kruhu a stejné situace se opakují stále dokola. Neznamená to, že jsme tak nechápaví a neumíme vystoupit z kruhu. Znamená to, že potřebujeme určité množství zkušeností v různých formách, abychom mohli pochopit a dojít poznání. Jednoduše k poznání často nelze dojít jedinou zkušeností, potřebujeme udělat mnoho jednotlivých kroků. A zkušeností. Když toto pochopíme, pak bude pro nás jednodušší vidět, že jsme v průběhu procesu učení, kdy je zcela přirozené opakování lekcí. Vždy jsme schopni pochopit jen určitou část a i když máme dojem, že už víme vše, není to tak, jelikož se zde budeme učit vždy, dokud tu budeme. Učíme se stále jedno a to samé. Přijmout to, co přichází. Tak se učíme být v pokoře.

Vesmír nás vždy vidí jako celistvé, ale zároveň také vidí, v jakém bodě k této naší celistvosti se nacházíme. Bere v úvahu všechny spojitosti související s tím, co je pro nás a zároveň pro něj nejlepší. Na základě tohoto celistvého náhledu, nám posílá skrze naše vedení signály, situace, zkušenosti, které vždy vedou k tomu, abychom se sami stále více a více přibližovali k sobě a stávali se takto více a více celistvými. To, co Vesmír vidí jako to nejlepší pro nás, nemusí být z našeho pohledu příjemné a chtěné a už vůbec to nemusíme vidět jako cestu ke splnění našich přání. Je přirozené, že na to reagujeme odporem, jelikož nemáme tento vesmírný náhled. Nemůžeme tušit, že je to pro nás dobré, protože pociťujeme, že to takto nechceme. Pak nastoupí naše obavy a my máme pocit, že něco děláme špatně, že musíme něco udělat, abychom celou situaci dovedli do stavu, o kterém si myslíme, že je pro nás nejlepší. Dostáváme se do negativních emocí a celá situace může vyústit v trápení. Tyto emoce cítíme proto, že věříme negativním myšlenkám, myslíme si, že se děje něco, co se nemá dít.

Všichni jednou dojdeme do momentu, kdy pochopíme, že pomáhá zastavit negativní myšlenky a celou věc přijmout s důvěrou, že vesmír ví, proč se tak děje. Vesmír ze svého nadhledu nás dovedl do místa, kde je potřeba sebrat artefakt ve formě zkušenosti, artefakt poznání nezbytný pro splnění našich přání ze srdce. Vesmír reaguje na naše pocity, které vysíláme, když pomýšlíme na to, co bychom si nejvíce přáli, a vidí, kterými cestami potřebujeme projít, abychom se k naplnění našich snů dostali v plné síle a se všemi potřebnými nástroji. Tyto cesty se mohou mnohdy zdát hrbolaté a plné překážek a jen jejich pokorným přijetím jsme schopni je zvládat s lehkostí.  Podobnými zkušenostmi můžeme procházet jednou, dvakrát, vícekrát, až si budeme schopni uvědomit, že nástrahy a nebezpečí, které se zdály být reálnými, byly pouhými iluzemi vytvořenými naší myslí. Přesvědčíme se, že přijetím nechtěné situace, se realita stává zcela odlišnou od našich domnělých představ. A také se přesvědčíme, že přijetím nechtěné situace se stáváme pokornými a bude pro nás jednodušší těmito situacemi příště procházet. Zjistíme, že pokora je cosi, co nám život ulehčuje a zjednodušuje. Pokora je projevem lásky k sobě, k jiným a k celému Vesmíru.

Laura

 

Pro obsah starších článků, klikněte níže na NÁHLED.