24. úno, 2021

ROLE V RODINÁCH V SOUVISLOSTI S NEZÁVISLOSTÍ

Harmonii tvoří rovnoměrné rozložení obou principů, mužského a ženského.

Žena je ohněm v krbu a muž je tím, kdo dokáže tento oheň rozdělat. Propojení vytváří třetí energii, které říkáme teplo rodinného krbu. Muži i ženy mají v rodinách své nezaměnitelné role, fyzicky dokáže jeden druhého nahradit, ale energeticky to nelze. Odejde li žena, dům či byt ztrácí energetické teplo. Opustí- li domov muž, bydlení začíná chřadnout na hmotné rovině nebo je silně znát přemíra jinové energie. Rovněž platí, opustí li domov kterýkoliv člen rodiny, jeho chybějící energii pocítí všichni ostatní členové, ale nejcitelněji působí odchod nejstarší mužské nebo ženské osoby v rodině. Tyto osoby tvoří jakýsi předěl či hranici rodu mezi zemřelými a žijícími a nesou v sobě bohatství energie stařešinů. Jsou spojnicí s předky, kteří opustili tento svět.

Když se žena od rodiny na nějaký čas vzdálí, je to ihned znát. Energie tepla rodinného krbu chladne a uhasíná. Pokud žena odejde z rodiny nadobro a dům pomalu vychládá, je velmi důležité, aby prázdné místo obsadila jiná žena. Jakmile se tak přirozeně stane, ani dům neodrazí vyhasínající energii.

I když ve společném soužití může být aktivnějším faktorem žena mladšího věku, vždy se vše odvíjí od spokojenosti nejstarší ženy. To znamená, bydlíte li společně s matkou, tchýní či babičkou, je to jejich pomyslné slovo, které je rozhodující a to i v případě, že bydlení nevlastní. Proto je nezbytné pro zachování klidu a harmonie respektovat jejich názor a vědomě uznat jejich hlavní postavení v hierarchii členů rodiny. Není třeba o tom mluvit nebo se jakkoliv domlouvat, zásadní je mít to v sobě takto nastavené. Také to neznamená, že se vše musí podle nich řídit, často stačí dobrá komunikace. Jednoduše tyto nejstarší ženy v rodině by měly být o všem zpraveny a to i v případě jejich opačného názoru na věc. Stejně je to i s postavením nejstaršího muže v rodině.

V případě, kdy mužský či ženský jedinec není na nějaké rovině vyzrálý, jeho bydlení to krásně odzrcadlí. Například mladá žena, která se již osamostatnila, ale nese v sobě nedořešené věci s matkou, mívá zpravidla byt zařízen ve stylu dětského nebo dívčího pokoje. Děje se tak proto, že její vnitřní dítě je zraněné a styl bydlení jí poskytuje jakýsi pocit ochrany. Další příklad. Pokud si mladý muž odnáší z vlastní rodiny příklad, že žena je služkou a musí se o muže postarat, bude služeb matky využívat, i když už bude bydlet ve svém. Nedokáže překročit nastavení z rodiny a poskytnout si péči sám. Nerovnováha ženské role, kterou zažil jako dítě, se přenáší i do jeho bydlení, kde bude znát zásah ruky jeho matky. Mohla bych zde uvést tisíce příkladů, protože v dnešních rodinách je dost časté, že role rodinných příslušníků nejsou respektované a často pokřivené a tak se nevědomě tvoří jakýsi druh disharmonie, která se mimo jiné odráží na stylu a způsobu bydlení. Tak ještě jeden za všechny. Rozvedená žena žijící sama. V bytě takové ženy je téměř na každém kroku cítit chybějící mužská ruka. I kdyby se taková žena snažila ostošest, vždy jí prozradí nedokonalost v detailech. Možná si ta žena umí poradit, ale nikdy nebudou mít smysl pro neviditelný, ale podstatný detail jako je to přirozené mužům. Pokud v sobě nemá zdravého vnitřního muže, a to zřejmě nemá, když je sama, nemůže se cítit chráněna. Proto bude spíše cítit jakési ohrožení.

V dřívějších dobách byly role v rodinách více jasné a zřejmé. Rodina tvořila základní zdravou jednotku komunity. Například statek převzalo do správy nejstarší z dětí, rodiče odešli na „výminek“ a jejich role byla tímto daná a všem jasná, byla v tom jakási spolehlivost. Proto byli „starší“ přirozeně respektováni ve svém nároku na odpočinek. Tento řád vytvářel jakousi harmonii prostoru, který energeticky vyzařoval ochranu a bezpečí, z čehož pak čerpala nejen rodina, ale také komunita, do které rodina spadala. V dnešní době, kdy je obraz rodiny v rozpadu, energeticky strádáme všichni, co se ochrany a bezpečí týče. Dnes už není nikdo, na koho bychom měli nebo mohli spoléhat.  Dříve se mohli spolehnout jeden na druhého, což je vlastně určitý druh závislosti.

A dnes? Dnes jde přece o to být nezávislý! Co tedy můžeme dělat, abychom se cítili chráněni a v bezpečí? Jak se stát nezávislým?

Odpověď je pracovat s nitrem. Proto jsou naše životy obohaceny o duchovní rovinu, která byla dříve dost plytká. Duchovní život nám umožňuje utvořit si vnitřní dokonalé prostředí s dokonalou vnitřní rodinou. Venku nebudeme nikdy mít (co se dnešní doby týče)dokonalé rodiče, ono to ani nejde, jelikož nežijeme v dokonalé době. Proto si potřebujeme v sobě ujasnit a vytvořit správné nastavení rolí členů rodiny a uvědomovat si nárok vyplývající z jejich jednotlivých pozic. Hojnost všeho znamená být ukojen, což je velké téma mnoha lidí. Bohatství znamená cítit se ochráněn, tudíž zabezpečen. To zase souvisí se vztahem k otci. Vědět jaké to je cítit péči matky, ochranu otce a být tak v bezpečí, cítit, že je o mě postaráno. Vně toho moc nezměníme, ale když uznáme každému jeho právoplatné místo, budeme respektovat jeho roli a přijmeme jeho nedokonalost, tak i venku se projeví velké změny. Dnes už potřebujeme pracovat na sobě zevnitř ven. Naopak to přestává fungovat, dovolím si říci, že vůbec nefunguje.  Velmi pomůže poznat jaké to je mít dokonalou mámu a dokonalého tátu a to tak, že vnitřně prostě nacítím, jak to potřebuji mít a přesně to si sám dodám prostřednictvím svých imaginárních dokonalých rodičů. Stačí citem poznat jaké to je, jak chutná láska rodičů a pak se i v realitě budou dít zázraky.

K tomuto tématu jsem napsala v roce 2018 článek, kde popisuji vlastní zkušenost. http://harmonickyprostor.simplesite.com/431514931/5582089/posting/láska-k-rodičům-je-rovna-lásce-k-sobě

Takto si můžete pomoci v dnešní době, pokud na vás doléhají pocity nebezpečí, nejistoty a ohrožení. To, co se ukazuje venku, je jen odraz neuspořádaného vnitřního prostředí. Světem vládne chaos. Ale chaos je jen známkou toho, že se začaly věci dávat do pořádku. Když chcete udělat pořádek ve skříni s oblečením, tak nejprve vše vyndáte, proberete, něco vyzkoušíte, přemýšlíte, jestli to vyřadit nebo zpátky uložit, jestli darovat nebo vyhodit a pak teprve postupně vracíte do skříně kousky, které si chcete nechat a úhledně je jeden po druhém skládáte a ukládáte. Nepořádek ve skříni se nějaký čas vytvářel, chaos vznikl, když jste vše vyndali ven. Myslím, že svět je právě v okamžiku třídění. Tak vydržme, zbývá ještě mnoho práce.  Ale optimistické je naše pochopení, že je třeba uklidit.

LM