MOUDROST VHLEDU

18. bře, 2020

Všude je plno koronaviru a celý svět tím žije, ovšem každý po svém. Nebudu psát o ostatních, chci sdělit, co mě se honí hlavou.

Už několik dní jsem cítila divný pocit, neumím jej pojmenovat, ale můžu jej srovnat s nepokojem, rozmrzelostí, pocitem chladu, odcizení a ponurosti. Říkala jsem si, že je to určitě následkem dění kolem koronaviru, ale bylo mi divné, že strach jsem necítila. A mně, když je něco divné, tak dlouho po tom jdu, až na to přijdu.

Tak za prvé. To, že se opravdu něco děje musí být jasné i tomu největšímu pochybovači. Na to, o co jde, existuje spousta názorů, domněnek a konspirací. Tohle moje psaní se dá také zařadit do fronty konspiračních teorií. Nevadí. Jen upozorňuju, že jde čistě o mé vysvětlení, mého vnímání, dojmů a pocitů a kam to kdo zařadí je jeho věc. Netvrdím tady, že jde o všeobecnou pravdu, je to moje pravda. A proč je to pro mě pravdou? Jelikož na základě několikaletých zkušeností se řídím svými senzory, radary jednoduše signály mého těla a intuice. Už pár let takto žiju. Moje osoba je řízena vyšším systémem, který nejen řídí, ale zároveň zabraňuje tvorbě negativních myšlenek a scénářů. Pokud myslím negativně nebo nepravdivě přijde nazaměnitelná reakce těla. Je mi zle jako prase. Omlouvám se za použitý výraz, ale prostě když se to takto lidově řekne, vyjadřuje to přesně ten stav. Pak už mi nezbývá, než v sobě zapátrat, jaké přesvědčení jsem přijala za své a neharmonizuje s mým systémem, naopak jej rozhodí. Já tomu říkám, že jsem uvěřila lži. Myslím to tak, že v ten okamžik věřím něčemu, co působí na celý můj systém jako otrava jedem. Mnohokrát jsem o tom mluvila ve svých příspěvcích, ale stále mám dojem, že to není pochopeno, že lidé tomuto stále málo rozumí nebo tento proces ve svém systému ještě nevypozorovali. Pro mě je to na jednu stranu obrovskou pomocí, na druhou je někdy dost těžké být třeba půl dne v nesnesitelném stavu otravy. 

Když se mi podaří nalézt svou pravdu nebo nepravdu, které jsem uvěřila, přichází okamžitě rozjasnění, úleva, radost a vědění. Ruku v ruce s pravdou, kterou jsem právě objevila jdou informace, které nejen doplňují, ale zároveň vysvětlují. Okolnosti dostanou smysl a najednou vidím i za roušku tajemství, které vše zahalovalo.

V té chvíli je mi jedno, že pravda, která mi přinesla úlevu nekorsponduje z reálným děním. Je mi to naprosto fuk, protože nejdůležitější je úleva, kterou přináší. Někdy si tuto objevenou pravdu opakuji několikrát po sobě a naplňuju své nitro jejím očistným účinkem. Mou pravdou může být i to, že přesně pojmenuji jaké lži jsem věřila a dokola si opakuji: " To je lež, že... Často mi řečené přijde k smíchu, je mi to směšné jakoby bez důvodu. Takže z toho je jasné, že pro můj systém je to ozdravné, i když třeba v té chvíli neznám důvod toho proč je mi to směšné. Člověk si připadá trochu bláznivě, směje se něčemu, co směšné vůbec není, ale úleva a radost, kterou to přináší je důkazem, že narazil na zdroj/příčinu.

Abych s vrátila ke svým pocitům, o kterých píšu na začátku, tak nyní chci vysvětlit jaká pravda mě oblažila, co mi přineslo úlevu v souvislosti s koronavirem a pocity, jenž ve mně vyvolává. 

Vím, že když je mi něco divné, tak to je pro mě jinak, než to obecně vypadá. Zamyslela jsem se nad tím, co je to, "to divné". A blesklo mi hlavou. "Koronavirus je jedna velká lež." Okamžitě přišlo rozjasnění, jakoby se světlo nade mnou více rozsvítilo, věci kolem dostaly výraznější obrysy, barvy se rozjasnily a po těle se mi rozlévalo teplo úlevy. Radost, která mě prostoupila mi vyvolala ihned dobrou náladu a začaly přicházet informace. Jaké to jsou informace nechci zde psát, jelikož vnímám, že jsou vyloženě pro mou informovanost a pro jiné mohou být zavádějící. Hlavní je, že věta mi pomohla k úlevě.

Důvod proč to tady píšu je ten, že každý, kdo se cítí nepříjemně v souvislosti s čímkoliv, si může pomoci obdobným způsobem jako já. Není důležité, zda to, co vám uleví je reálné, zda vám to přijde nesmyslné, účelem je dojít k úlevě, tak je hloupost toho nevyužít. Přijatou pravdu nemusíte brát výhradně jako skutečnost, stačí, že vám přinese úlevu. Já se nadále chovám tak, jak potřebuje realita, nosím roušku, rukavice, téměř se pohybuji jen do práce a domů, v obchodě jsem za pět dnů byla jednou, patřičně vybavena. Vím, že ať je to s koronavirem, jak chce, já se budu chovat tak, abych vědomě neohrozila ostatní.

 A ještě k té lži, která působí jako otrava. Kdysi byla naší neblahou pravdou, ale nyní už je vše jinak, proto působí jedovatě na organismus. Ten ji vyhodnotí jako jed a systém vyšle varovné signály a zahájí obranný proces. Na nás je vědomě se zapojit rozumem a propojit jej s pocity. Dnes už je naše pravda jiná.

Libuše Malinová

PS: Samozřejmě, že je pro mě důležité, co se děje kolem mě, ale stejně důležité je pro mě, co to ve mně vyvolává a proč. Stále mám dojem, že technika, jestli to tak můžu nazývat, by mohla pomoci mnoha lidem, proto mám občasné tendence o ní psát.Nejsem si jistá, zda vše srozumitelně vysvětluji, tak pokud by někdo chtěl vědět víc, napište mi na email libusemalinova@centrum.cz

 

Se lží pracuji od roku 2017 a první článek, který jsem napsala o tomto tématu je zde: http://harmonickyprostor.simplesite.com/431514931/5812759/posting/strádání-si-způsobujeme-lží-kterou-žijeme

 

 

 

6. bře, 2020

Přemýšleli jste někdy o tom, že dříve se situace odehrávaly tak, že začaly, proběhly, skončily a staly se příčinou pro vývoj jiných situací? Jakoby vše proběhlo v jednom kruhu a to zavdalo příčinu pro vytvoření dalšího kola děje. Nyní mám pocit, že vše je jinak. Vše, co se děje, je jen navazujícím článkem předchozího děje a to, co se bude dít, nezáleží na tom, co se dělo, spíše je to nepředvídatelnou záležitostí. Zamyslela jsem se nad tím, proč to tak je a podle jakého klíče vše probíhá. Jedním z možných vysvětlení je, že se budoucí děj nedá předpovědět, ale pocítit. Nejde o logiku nýbrž intuitivní vnímání. Buď cítíme jasně, že věci příští nesou jakousi příjemnou energii a tudíž lze očekávat i dobrý vývoj. Nebo jasně VÍME, že něco bude přesně nějak, říká nám to pocit, o kterém nebudeme diskutovat, je jasný a výmluvný. Pocit strachu, takový ten svíravý, ze žaludku je znamením, že věříme lži a to čeho se takto úzkostně bojíme, se nestane. Ale je tu ještě jiný pocit strachu, na rozdíl od toho předešlého tady opět víme, že věc nedopadne k naší momentální spokojenosti. Je to tzv. zlé tušení?

Dříve jako bychom žili na základě toho, co se stalo v minulosti, ze zkušenosti. Nyní žijeme tím, co bude. Jsme neomylně vedeni pravdou, a pokud se od ní odchýlíme, rychle to poznáme na jakési momentální nepohodě. Tělo výborně spolupracuje s intuicí, jeden druhému jdou na ruku a reagují na sebe návazně. Mysl se musí přizpůsobit a vybírat jen takové myšlenky, s kterými srdce souhlasí, protože jakmile to tak není, okamžitě máme rozhozen emocionální systém. Jsme vedeni, což nám umožňuje nepřemýšlet nad tím, co máme udělat, ale neustále si potřebujeme hlídat svou pohodu. Někdy to nejde a to tehdy, kdy se potřebuje něco nechat odplavit ze systému, co brání v průchodu působení ducha. Nejlépe je se tomu nebránit a nechat projít momentální nepohodu, pokusit se o zmírnění vším, co nás napadne, ale někdy je prostě nemožné si pomoci, nezbývá než vydržet až vše přejde.

Říká se tomu sice tvorba, ale spíše mi sedí to, že věci příjemné a radostné jsou pro nás připraveny neustále, ale my jelikož se necháme ovládnout myslí, sklouzneme do utrpení a máme mylný pocit, že se nám nedaří a prožíváme muka. Takže co tvoříme? Není to tak, že se učíme ovládnout mysl, aby byla schopna uvěřit jen v to dobré? Tudíž si netvoříme realitu, ale vybíráme a pocity, intuice jsou nástroji v učení výběru.

Netvrdím, že mám pravdu, jen otázka k zamyšlení.

Libuše Malinová

 

 

20. pro, 2019

Obsah mého deníku se neodvozuje od denního dění, ač jsem to měla v úmyslu. Spíše je veden "po novu"/ v nových energiích, kdy jsem vedena psát nebo spíše, kdy je možné psát. Což je málokdy 🙂🤪

 

 

 

 

20. zář, 2019

Včera ráno jsem psala shrnutí od neděle 15. 9. 2019 a jen co jsem je zveřejnila, se ten zdánlivý klid proměnil v chaos a obrovskou vlnu smutku. Opět se vynořuje velký až bych řekla empirický smutek ačkoliv v realitě nemá to pravé opodstatnění. A ne jen smutek, situace se hrotí do extrémů, tvoří chaos a nepochopitelnost. Zmatky, krizové, destruktivní situace se střídají s klidem, kdy zůstává rozum stát nad tím proč nás to tolik rozčílilo, rozvibrovalo, když se to vzápětí tak lehce napravilo. Co se dále děje je, že vidíme něco a po chvíli zjišťujeme, že to tam není. To se možná děje častěji, ale co je zajímavé, když to vidí dva lidi, navzájem si to potvrdí a oba jsou paf, kam to zmizelo či co to tedy viděli, když to teď neexistuje.Nebo jdeme k někomu s nějakou novinou a ten člověk říká, ale to já už vím, však jsi mi to říkala. A já jen zírám, protože jak jsem mohla říci něco, co jsem s dozvěděla před chvílí a s tímto člověkem mluvím až nyní. A co je na tom nejzvláštnější je odpověď karet na dotaz, proč se tak děje. Karty hovoří o klidu, hojnosti, spokojenosti a lásce.

Tak nevím.Opravdu se dějí divné věci.

 

 

 

16. zář, 2019

Mnozí jsou stále ještě v pocitu vnitřního tlaku až přetlaku. Jde o podobný proces jako v přírodě, jak když rostlina vypudí svá semena. Není potřeba nic dělat, jen být a mít s procesem trpělivost, jelikož semena čekají na svou chvíli. V člověku pracuje jeho mužská složka a proto se může cítit jako mužský orgán před výronem semene. Já vím zní to asi divně, ale takto mi to přišlo, jako nejbližší přirovnání. Celé toto psaní je takové vytržené z kontextu, vztahuje se k dění v těchto dnech a možná někdo nerozumí, pak je potřeba se více do sebe ponořit a hledat rezonanci s psaným. Vyšla mi karta Ďábla a Slunce, pak Rytíř holí. Z toho je znát ta převaha mužské složky, která čeká na svou chvíli projevu. A je to velmi spojené se sexualitou s plozením. Semeno uzrálo a čeká na svou chvíli, kdy bude vysláno do další tvorby, dalšího procesu a připravilo se na svůj růst. Také jakoby jsme se my sami spojovali se svým jádrem uvnitř, se svým semínkem, z kterého jsme vzešli a je naší nejčistší podstatou a pak mohlo dojít k jeho výronu a zasetá do úrodné půdy, což se může projevit jako počátek něčeho, co se jen odstartuje, ale pak je uloženo pro přípravu na další růst a dlouho se s tím nic nebu de dít. Proto se nelekejme, protože ten čas přijde. My se zatím budeme věnovat jiným věcem, které život přinese. A nebo se budou dít věci, které s výše zmiňovaným jakoby nebudou mít nic společného, ale jen zdánlivě, protože pod povrchem se bude odehrávat důležitý, významný růst pro další tvoření. Některá semínka totiž už zapadly na své místo a chystají se k vypuzení prvního kořínku, to také může působit v člověku pocit tlaku. Ještě bych to mohla shrnout slovy, semena se oddělují od svého tvůrce aby započaly vlastní tvorbu.

To jen tak po víkendu, krátké shrnutí procesů, které vnímám a v rychlosti je sem píšu, jelikož nemám na více času. Je to možná takové zmatené, ale sdělení bylo naléhavé, tak snad bude mít pro někoho smyl.