HARMONIE V PROSTORU KOLEM NÁS

23. led, 2021

Kde jej tvořit.

Oltář je možno vytvořit kdekoliv a z čehokoliv. V místnosti, která nejlépe odpovídá záměru. Lze ho tvořit na policích, komodách, stolech, skříňkách i na zemi. Také je možné jej vytvořit na zahradě, balkoně, terase, dvorku. Může to být skalka, parapet okna, záhon, stolík sloužící jen účelu oltáře. Vždy se řídíme záměrem, tedy důvodem proč oltář vytváříme. Výborný je i oltář vytvořený někde v přírodě, v lese, v hájku, u osaměle stojícího stromu, u vody nebo u studánky, na starém pařezu. Fantazii se meze nekladou, záleží na cítění a fantazii.

Vše co použijeme, vybíráme intuitivně a nic není špatně. Neřešíme, nehodnotíme, je třeba se podvolit procesu tvoření, energie záměru si sama přivolá potřebné předměty a naše intuice tuto energii vnímá. Poté, co máme oltář hotov, můžeme se zamyslet nad významem a symbolikou zvolených předmětů.

Můžete mít dojem, že o oltář musíte pečovat. Tak to není. Oltář si sám řekne, co potřebuje a vy to poznáte podle toho, že se vám to chce udělat. Není tu žádné úsilí a nucenost.

Jaké předměty použít.

Sošky, dekorace, hračky, šperky, svíčky, krystaly, kameny, fotografie, obrázky, karty (i jednotlivé), pírka, svícny, vázy, ovoce, květiny, větvičky, různé jiné přírodniny, vonné tyčinky, vykuřovací svazky, vlastnoručně vytvořené předměty, jednoduše a cokoliv k čemu máme vztah či symbolizuje náš záměr. Hlavní je, abychom s předmětem souzněli v harmonii.

Jaký záměr je možno symbolizovat - příklady

Osobní oltář – pro osobní posílení, pro zvýšení sebevědomí, důvodem může být také sledování vnitřních posunů při práci na sobě

Tip: pokud pracujeme s nějakým stínem, negativním přesvědčením apod. je dobré si dát na oltář posilující afirmaci nebo opačnou polaritu stínu vyjádřenou jakkoliv je nám příjemné a působí opravdu svou silou   

Oltář osobního přání – pro splnění přání, touhy

Oltář posílení domu – vytváří se tehdy, kdy máme pocit, že v domě není všechno, tak jak bychom si představovali, kazí se přístroje, energie nejsou harmonické, necítíme se dobře v domě, dějí se časté hádky a nedorozumění apod.

Partnerský oltář – pro posílení partnerského vztahu

Oltář na uvítání dítěte do rodiny – pro ještě nenarozené dítě můžeme vytvořit uvítací oltář, který podpoří energie přijetí dítěte světem a naopak

Záměr je možno volit jakýkoliv. Oltář tvoříme v souladu se zvoleným záměrem, neexistuje správný návod a nic není špatně, pokud je to s námi v souladu. Jedinou zásadou je netvořit oltář rozumem, nepřemýšlíme, jen naciťujeme a pokud nevíme tak se sami sebe ptáme, zda se nám zvolená věc líbí či nelíbí. Když nevím není to v souladu s námi.

 

Oltář je živoucí bytost, energii oživení mu dává náš záměr.  Ať je náš záměr jakýkoliv, vždy se energie chovají dle něj. Na oltáři je možno sledovat v jaké fázi je náš záměr.

Pokud nám na oltář někdo odloží něco, co tam nepatří, znamená to, že došlo k nějaké změně a oltář volá po obměně nebo nám dává symbolickou zprávu. Něco možná přehlížíme, nevidíme, někde si necháme překračovat hranice nebo je třeba je posunout. Každý pohyb se samozřejmě týká záměru, pokusme se hledat, co to je.

Prach, který se usazuje na oltáři, taky značí cosi o tom, jak přistupujeme k záměru. Není to špatně, je to jen projev a návod, co dál. Tady to znamená utřít prach a zamyslet se, co mi to symbolizuje ve vztahu k záměru. Možná se váš záměr nějak proměnil nebo už není aktuální. Takto vnímáme každý pohyb, který se na oltáři děje.

Když máme malé děti nebo zvířata a projeví zájem o oltář, necháme je, jen sledujeme, jak se k němu chovají. Opět vnímáme symboliku vzhledem k našemu záměru.

Oltář v přírodě je zajímavý tím, že na něj může kdokoliv cizí něco přidat nebo i vzít. Pak je dobrodružstvím tohle sledovat a navnímat symboliku přidaného nebo sebraného předmětu a sledovat chování oltáře vlivem proměnlivosti počasí a přírody.

LM

 

 

17. led, 2021

JAK OBČANSKÁ VÁLKA PŘINESLA MÍR

Mnohokrát nevnímáme detaily v našem okolí a nepomysleli bychom na to, jak můžou zásadně ovlivňovat dění v našem životě. Přicházím s dalším příběhem, který potvrzuje, že odpovědi na otázky jsou kolem nás.

Moje dcera studuje a pracuje 130km od domova a bydlí v pronájmu se svým přítelem. Studuje hudbu, vyučuje na hudební škole a koncertuje. Na návštěvu domova jí mnoho času nezbývá, tak jezdí méně, než bychom si obě přály. Její příjezd se odehrává podle stejného scénáře. Vřelé přivítání a vodopád informací, co kde a jak se děje, co se stalo a nestalo. Při jedné z návštěv jsme probíraly, že jim nynější ubytování nevyhovuje a jak si nesedí se spolubydlícími, a že ji mrzí častější drobné rozmíšky se spolubydlícími a také s přítelem. Brzy se prý přestěhují jinam, jen co najdou vhodný byt.

Povídala a povídala, a jelikož už jsem toho měla plnou hlavu, zeptala jsem se: „ Co kdybych se podívala, jestli doma máte něco, co podporuje ty neustálé neshody?“ Dcera souhlasila. Dívám se a ve vhledu se mi zjevila postel. „Co máte nad postelí?“ ptám se. Vyvalila na mě ty své krásné hnědé oči a zamrkala údivem „Víš, co tam máme? Plakát k filmu Občanská válka!!!“

„Bože, sundat!!!“ skoro jsem vykřikla. Překvapeně jsme vnímaly tu neuvěřitelnou shodu. Pomalu jí docházelo, s čím to souvisí a jak je to ovlivňuje. Nyní viděla ty souvislosti s různými situacemi. Neřešila, zda je nebo není to možné, jednoduše jí plakát Občanské války dával odpovědi na mnoho otázek.

Tady by mohl příběh končit, ale konec se odehrál až při návratu do bytu v Brně.

Z nádraží se vracela společně s přítelem. Cestou mu nadšeně vypravovala o plakátu, že je původcem všech těch hádek a je třeba jej odstranit. Přítel na ni hleděl s podezřením, že si dala kdoví co. Nerozuměl, jak může věřit takové hlouposti, ale z lásky k ní zaujal shovívavý postoj a raději jen přikyvoval. Dorazili do bytu, vešli do pokoje a oba zaraženě zůstali zírat na postel. Podívali se na sebe a vyprskli v uvolňující smích. Na posteli ležel spadlý plakát Občanské války. Ihned si vzpomněla na mé zvolání „Bože, sundat!!!“  A že Bůh konal, už příteli raději neříkala.

Určitě vás ještě zajímá, zda se neshody po tomhle Božím zásahu uklidnily.

Nové, krásné a lépe vyhovující bydlení našli skoro okamžitě. V bytě jsou více času sami a se spolubydlícími se téměř nevídají. Určité situace se uklidnily, ale jak už to v životě bývá, přišly jiné. Ale to už moje milá dceruška ví, kam se obrátit.

 

 


Použité přílohy:

MARVEL STUDIOS. EDNA [online]. [cit. 28.2.2017]. Dostupný na WWW: http://www.edna.cz/avengers/novinky/druhy-velkolepy-trailer-nas-pripravuje-na-obcanskou-valku/

 

 

 

17. led, 2021

 

PŘÍČINA MRTVÉHO BODU

Mrtvý bod je stav, kdy se něco v našem životě nehýbe, zastavilo se. Proč se tak děje? Příčin může být více. Třeba se má člověk zastavit, dát si čas na odpočinek, na rozmyšlenou. Nebo je to doba zrání před vznikem něčeho nového. Dalším důvodem může být něco v prostoru kolem nás, něco, čemu už dlouho nevěnujeme pozornost, jen to leží, doslova spí.

Možná jste viděli některý z dílů zahraničního televizního pořadu o Sběračích. Sběrači doma skladují vše, na co přijdou a nic nejsou schopni vyhodit.  Tito lidé potřebují odbornou pomoc a nejsou schopni sami se z této závislosti vysvobodit. Mnohdy je jejich obydlí zaplněno věcmi od podlahy ke stropu a způsobují tak potíže sami sobě, svým blízkým i okolí.

To samozřejmě není to, o čem chci zde psát, jen jsem to uvedla jako zajímavost k zamyšlení. Zamyslet se nad tím, co tyto lidi vede k schraňování čehokoliv a co jim zabraňuje se věcí zbavovat. Může to být vodítkem k tomu, proč my často některé věci přechováváme, i když nemají pro nás využití.

Mnoho věcí schováváme z důvodu „někdy se to může hodit“ nebo „ je to škoda vyhodit“. Nemusíme hromadit přímo haldy, ale podívejme se například do našich skříní. Kolik tam máme hadříků, které nám určitě zas jednou budou? Nebo projděme v mysli některý ze šuplíků. Potřebujeme a upotřebíme opravdu vše, co tam je?

Společným jmenovatelem „schovávání na někdy“ je skrytý strach z nedostatku, jinak řečeno absence hojnosti. Co to tedy dáváme vesmíru najevo? Když vyhodím, tak mi bude chybět a nebudu mít!  A druhá věc je, že všechno to, co nám leží doma bez užitku, nebo už dosloužilo, brání, aby přišlo něco nového. Jednoduše není místo pro nové. Když vyhodíme, darujeme, pošleme dál věci, které nám doma jen leží, doslova vykouzlíme něco nového. Člověk nad tím často nepřemýšlí, jen jednoduše cítí, že tu věc nemůže vyhodit a dál už se nezabývá tím proč.

Věci uložené „na někdy“ tvoří stagnující energii, ta nám způsobuje stagnaci v některé z oblastí našeho života. Něco se nehýbe. S něčím nemůžeme hnout. Zamyslete se sami, zda doma máte něco, co leží ladem a hledejte souvislost s oblastí nebo situací, která se ve vašem životě nějak zastavila a je na mrtvém bodě. Pak už je krátká cesta k řešení a rozproudění stagnující energie a oživení sebe sama. Při uvědomění si příčiny je jednodušší se věcí zbavovat.

A co ti sběrači? Tito lidé promeškali tu chvíli, kdy ještě byl čas uvědomit si příčinu svého jednání. Kdyby se objevil někdo, kdo by všechny tyto jejich nahromaděné věci zlikvidoval najednou, byl by to pro ně život ohrožující zásah. Byl by jim sebrán smysl života.  

Pro nás z toho plyne ponaučení. Smysl života je v proudění. Věcí se zbavujeme proto, neboť víme, že co potřebujeme, vždy máme, nebo se objeví v pravý čas.

Ještě přidám malý příběh, kdy já se dostala do mrtvého bodu.

SHNILÁ JABLKA

Jednou jsem se dostala do finanční tísně. Nutně jsem potřebovala větší hotovost a věděla jsem, že mi peníze přijdou ze zrušeného pojištění. Nejmenovaná společnost si vymezila na vyplacení tři měsíce. Běžel teprve druhý měsíc, ale svízelná finanční situace si vyžadovala urychlení.

Moje napojení a navnímání se do situace říkalo, že už by tu peníze měly být. Ve schránce ovšem zase nic. Jak je to možné, mé vnímání mě nikdy nezklamalo, tak co se to děje?!

Podělila jsem o se své trápení se svou sestrou. A ta se mě nevinně zeptala. „A podívala ses na prostor? Není něco, co tomu brání?“

„Aha, no to mě nenapadlo.“ Zahloubala jsem se do prostoru a nic. Prostě nic, prostor se mnou tentokrát nekomunikoval. Sestra se na mě dívá a říká: „Víš, jak jsem ti říkala o těch shnilých jablkách ve sklepě. Už jsi je vyhodila?“ Zhrozila jsem se neblahým tušením. „Nevyhodila, já na to úplně zapomněla!“

Jenže než jsem se dostala do sklepa, bylo třeba nejdříve dovařit oběd. Do jablek se tedy pustím po obědě. Jak tak vařím, zvoní zvonek u vrat. Jdu tam. Za vraty se na mě směje listonoška a říká: „Paní, máte tu psaní.“ Dívám se na dopis a nevěřím svým očím… dopis z pojišťovny. Otevřu jej a tam stojí: „Bla, bla, bla… peníze Vám budou vyplaceny po schválení valné hromady.“ „No, co už“, říkám si.“ Ty jablka stejně musím vyhodit, nebo na to zase zapomenu. Po obědě jsem všechna shnilá jablka vynesla do popelnice.

Druhý den jdu do obchodu a vidím, že cosi se bělá ve schránce. Vytáhnu to a zírám! Šek na peníze z pojišťovny! Nechápala jsem, jak je to možné, včera v dopise cosi o valné hromadě a dnes peníze? No jasně, jablka! Celá šťastná jsem běžela domů oznámit všem tu radostnou zprávu. Kdo by řekl, co můžou způsobit shnilá jablka. 

 

Vím, možná si řeknete, náhoda. Ale já na náhody nevěřím.

17. led, 2021

OKNA – OČI DO DUŠE DOMU

Při procházení ulicemi si všimněte, jak na vás působí okna domů, které míjíte. Okna domu napoví mnoho o tom, jak to vypadá uvnitř domu a jací lidé tam žijí.

Dnes se zaměřme na okna našeho bytu. Přemýšleli jste, co se může stát, když okna umyjete, pověsíte záclony či vyperete záclony, závěsy, přidáte do oken dekorace, květiny, krystaly?

To, co máte na oknech, kolem oken a na okenních parapetech, vypovídá o vašem pohledu na krásu, pestrost a kreativitu. Může naznačit, jak se stavíte k nepořádku. Také říká, co stavíte v životě do přední pozice zájmu.

Z kterého okna se díváte nejčastěji, co vidíte a na co se zaměřujete pohledem nejčastěji? Odpovědi na tyto otázky mohou o vás mnohé prozradit. Pohled z okna nám může naznačit, jak a co vidíme a vnímáme fyzickýma očima v životě.

Co můžete podpořit umytím oken?

-          vidění toho, co jste doposud neviděli

-          vidění sebe, jiných a situací z jiného pohledu

-          prosvětlení vnitřního prostoru, což se projeví, přílivem nové energie

-          vidění skrze problémy, které jste nebyli schopni prohlédnout

-          přiblížení se k porozumění tomu „kdo jsem“

-          vidění věcí skrytých a málo zřetelných

-          pokud jste nějak zakuklení, zacyklení ponoření v něčem, najednou prokouknete ven, více si uvědomujete, co je venku

Záclony, závěsy, rolety, žaluzie naznačují cosi o našem pocitu bezpečí. Zaměřte se nyní na to, jak bezpečně se cítíte v souvislosti s vašimi okny? Více o pocitu bezpečí vám předám v následujícím příběhu.

 

OKNO DO NEBE

Ivanka za mnou přišla s následujícím problémem. Často se v noci budí a mívá děsivé sny. Znám Ivanku dlouho, tak vím, že její sny jsou předvídavé a to i ty zlé. Jenže problém byl hlubší, ráno po probuzení a celý den stále cítila emoční náboj snu a těžce se toho zbavovala. V tyto dny bývala více unavená a citlivější na vnější podněty.

Navštívila jsem tedy její ložnici. Rozhlédla jsem se po celém pokoji a neviděla nic, co by mi říkalo, že může problém způsobovat. Až na okno! Pokoj je v podkrovním bytě a má střešní okno, vedoucí do ulice. Zaměřila jsem se na to, co vidím pohledem z postele a neviděla jsem nic než nebe. Napadlo mě, co hezčího než noční nebe lze při usínání vidět? Jenže tu jsem to cítila jako ohrožující. Tak se ptám Ivanky, zda na ni pohled z okna nepůsobí v noci nějak rušivě. Zamyslela se a říká „No asi trochu mi to vadí, ale vlastně netuším proč?“

Na okně nebylo nic, čím by jej mohla na noc zahalit, tak jsem jí poradila, ať v tomhle směru něco vymyslí.

Po týdnu jsme se opět setkaly a Ivanka mi vesele vypravovala, jak si ušila na střešní okno závěs, který připevňuje pomocí nalepených suchých zipů. Měla radost ze svého geniálního nápadu a na mou otázku, jak to má se sny nyní odpověděla. „Ty mám stále, ale ty otravné emoce zmizely. Prostě se probudím, uvědomím si, že jsem měla hnusný sen a to je celé, víc mě to nezajímá. Měla jsi pravdu, podvědomě jsem cítila nebezpečí z toho nechráněného okna a to mi způsobovalo, že emoce ze snu přetrvávaly i přes den. Ale teď je to díky bohu v pořádku. Moc ti děkuji.“

 

 

17. led, 2021

VSTUP DO DOMU

Ne každý má v uklízení zálibu. Důvod, aby bylo uklizeno, každého nemusí uspokojovat. Pro ty kdo potřebují nalézt jinou motivaci, jsem sepsala pár informací o tom, jak naše bydlení ovlivňuje náš život.

Určitě je vám známo rčení „Jak uvnitř, tak venku“. My budeme pracovat s rčením obráceným „Jak venku, tak uvnitř“. Budeme nacházet souvislosti našeho bydlení s problémy či těžkostmi, kterými se zabýváme, ale také s věcmi fungujícími. Vyhneme se posuzování, zda je něco špatné nebo dobré a zaměříme se jen na to, co to znamená ve své podstatě.

 

Podíváme se na vstup do našeho prostoru a zamyslíme se, co to vypovídá o situacích, které nám přichází do života a také o nás. Pohlédneme na náš vstup, vchod, bránu, branku, vrata, vrátka, dveře, chodník, vstupní prostory a zamyslíme se v souvislosti na vstupu do nových počátků. A jelikož tato místa používáme i k odcházení z našeho domu, tak nám mohou odhalit i to, co souvisí s odchody ze situací a ukončováním.

Můžeme se zaměřit na každodenní prožívání, rutinu běžného dne nebo důležité životní situace. Vstup, vchod do našeho obydlí ukazuje, jak se stavíme k novým počátkům, příležitostem a co ovlivňuje naše chování v situacích, které jsou pro nás nové. Vypovídá o tom, jakým způsobem nastupujeme novou cestu, jak ji procházíme, co mohou znamenat různá zdržení a všelijaké překážky. Když víme, že mohou existovat souvislosti s naším prostorem, je jednodušší provádět nápravu a sledovat její účinek. Některé věci není možné změnit nebo napravit, tak se jednoduše zaměříme na to, co změnit jde. Úklidem vchodu, vstupu si můžeme doslova umést cestu.

V mysli se projděte vaším prostorem a odpovězte si na otázky. Odpovědi, které se z mysli vynoří, jsou důležitým ukazatelem, proč něco ve vašem životě je takové a jiné makové.

 

OTÁZKY

Při vstupu za bránu, branku jaká je cesta? Rovná, volná bez překážek, čistá, přímá či musíme zahnout ke vchodu? Cítíme se za brankou v bezpečí? Znamená pro nás ochranu nebo jen předěl?

Je jednoduché vchod nalézt? Používáme hlavní vstup či vedlejší? Musíme se něčemu vyhýbat, obcházet něco, či cosi překračovat?

Líbí se nám, co vidíme, láká nás něco postoupit dále, zaujalo nás něco a jakým způsobem?

Vidíme dobře, co se ve vstupu nachází nebo si musíme nějak pomoci?

Máme dobrý výhled na počátku nebo musíme ještě něčím projít něco udělat, než můžeme vidět a postoupit dále? Co musím udělat, abych mohla vidět a jít dále?

Je zde něco, co by tu být nemělo, co už sem nepatří? Jsou odkládací plochy používány k tomu, k čemu mají sloužit. Není zde něco, čemu je v tomto okamžiku a v této době, určeno jiné místo?

Je možno tady odložit vše, co nepotřebujeme, abychom se při dalším kroku cítili pohodlněji a volněji? Děláme to, nebo si věci bereme s sebou? Jakým způsobem zde věci odkládáme? Jednoduše a lehce nebo s nějakým úsilím?

Cítíme se bezpečně při vstupu, je náš krok pevný a jistý, necítíme žádnou obavu vstoupit?

Co při postoupení dále míjíme? Patří to sem, přitahuje to náš pohled? Jak to vnímáme příjemně či rušivě? Co se nám při vstupu chce udělat nejdříve?

Jak odcházíme? S rachotem nebo tiše?

Je odchod jednoduchý nebo musíme vynaložit nějaké úsilí?

Máme nějaké obavy při odchodu, přemýšlíme, co jsme neudělali, možná zapomněli, vracíme se často zpět, či máme nutkání se vrátit? Nebo jsme myšlenkami už na cestě a nevnímáme?

Tyto otázky nám mohou dát odpovědi na mnohá naše „proč“. Můžeme si je procházet v mysli nebo psát. Předpokladem je věnovat čas sobě a zamyslet se. Odpovědi jsou často překvapující a objevné a tím, že jste si k nim došli sami, vykonali jste spoustu přínosné práce pro sebe. Uvědomění slouží často jako odrazový můstek k řešení problému.

ZDE JE MALÝ PŘÍKLAD V PODOBĚ POPISU MÉ VSTUPNÍ CHODBY DO BYTU

První, co vidím, jsou dveře s prosklením. Působí na mě mírně omšele, ale bytelně. Před dveřmi je schod, takže musím mírně použít sílu, abych se ke dveřím dostala. Schod je vyroben z pevného kamene, vypadá, že hodně pamatuje. Za dveřmi se nachází velmi maličký prostor, mohu je otevřít bez problémů dokořán, ale dál už ne, jelikož za nimi je odkládací prostor. Podlahu tvoří světlé dlaždice, zdi jsou bílé, ale toho si všímám až poté, co zjišťuji, že v této malé místnůstce jsou další dvoje dveře, které zabírají větší část obvodových zdí. Na zbytku zdiva vidím drátěné ozdoby, za dveřmi odkládací plochu na boty, tašky a oděvy. Ani se mi tu nechce nic odkládat a hned mám chuť otevřít jedny ze dveří a když tak učiním, vidím kuchyňský prostor. Na chodbě nebo spíše chodbičce zanechám jen boty a sotva si všimnu dalších dekorací, ale to jedině v případě, že se otočím čelem ke vchodovým dveřím, zbytek věcí odkládám až dál v bytě. Chodba je docela světlá. Světlo proniká prosklením vchodových dveří a dveří do kuchyně, také luxfery zabudovanými nad vchodovými dveřmi.

CO TO VYPOVÍDÁ O MÝCH NOVÝCH ZAČÁTCÍCH

Moje nové začátky nevypadají na první pohled lákavě. Ale většinou jsou postaveny na pevném základě, podepřeny zažitými zkušenostmi. Začínám s mírným úsilím, ale opatrně a s rozmyslem.  To však netrvá dlouho a vrhám se do toho naplno. Nechce se mi zdržovat s tím, co bych měla udělat na počátku. Udělám jen něco málo a další si beru s sebou do dalšího procesu. V nových počátcích se cítím nejistě, mám strach, abych něco nepokazila. Vidím jasně, jak bych to chtěla, řídím se tím, co se mi chce, a opomíjím, co by se mělo. Nevyužívám všech dostupných příležitostí a možností, i když se mi nabízí. Všímám si spíše jen toho, co se mi líbí.

Toto je jen malá ukázka toho, co lze vyčíst z prostoru a zároveň jaká se nabízí řešení ke změnám. Budu ráda když mi napíšete, co jste vyčetli z vašeho prostoru.